V Restauraci U Slovanské lípy jsme už jednou byli, sice jako v „dojezdové“ hospodě, ale to ještě bylá jiná knajpa. Noví majitelé hlavní sál zútulnili a vylepšili. Je to taková domácí hospoda. Pivečka na čepu byla z malých českých pivovarů, prostě něco pro nás.
Prašivka v Praze na Letné je hospoda, která má atmosféru. Dílem je to tím, že se zde schází široké osazenstvo od nejnižších sociálních skupin po „slovutné“ novináře z redakcí opodál sídlícího vydavatelství Ekonomie.
Měl jsem velké obavy, aby mi nikdo z Bratří hospodu U Vodoucha nevyfoukl, ale měl jsem štěstí. Tradiční místo srazu na náměstí Jiřího z Poděbrad mohlo být zopakováno, a potom vzůru do hospody.
Růžový? Asi. Pink? Asi. PinkAsi! Prostě klasika. Jak historicky (první smluvní hospoda Prazdroje na světě), tak i dnešním pojetím dojetím coby typové plzňské restaurace a pivnice.
Pivní bar The Prague Beer Museum, který čepuje třicet značek speciálních piv malých a středně velikých pivovarů, se stal dalším místem našeho setkání.
A nedám si pokoj a nedám. Po minulém fiasku s Money Murphy´s Irish Pub, jsem bratrům opět „naordinoval“ irskou hospodu. Už na začátek mohu říct že se to povedlo lépe. Posilněni vlastním aperitivem, neboť ještě trvá prohibice, jsme vstoupili do James Joyce Pub Prague na Starém městě.
V srpnu by se mělo chodit na zahrádku. Tedy pokud tomu meteorologické podmínky přejí. A vlastně nejen v srpnu, jenže běžte zajistit místo s vědomím, že zítra může být počasí jiné. Ještě tak, aby bratři nastydli…kdepak, musíme pod střechu, to je jistota!
O restauraci Nota Bene jsem zatím četl jen na webech, které se sice nezajímají primárně pivem, ale spíše celkově gastronomií, ale šest píp se samými skvělými pivy (Kocour, Matuška či Únětice…) bylo takové lákadlo, že jsem, ač pochybnosti ve mě dřímaly, svolal bratry právě sem.
Psaní o Růžích je spíše romantickou ptákovinou neb ta mladá Ruska s kloboučkem (i bez), která z čůrání stoupala k neštíhlým chlapům po úzkých schodech (byl bych za debila, se o ni neotřít. Otřeli jsme se všichni, a kdo ne, záviděl.). Šestkrát otřená se k naší veselosti bohužel nepřidala, a my, bez romantiky, klesali do útrob pivovaru na degustaci.
Tak a je to zase tady, začalo to špatně. Hospodu mám vybranou, ale díky ztracenému diáři jsem zapomněl bratry včas informovat o místě srazu. Los Sombréros je moje. Opět.
