Přišel 28. duben 2024, 157. výročí, kdy se české korunovační klenoty  vrátily na Pražský hrad z Vídně, kam byly odvezeny za prusko-rakouské války. A byl konvent a já komtur a bylo třeba tento slavný den náležitě oslavit.

Sraz, protože byla neděle, byl již v 16.00 na Hradčanském náměstí. Padoleaf byl sice rozmrzelý, protože neděle věnuje své rodině, což je chvályhodné, dokonce měl mít rodinnou akci, ale spořádaně dorazil. Pochoďák dorazil i se svou pekelnou kšiltovkou. Tou mi udělal fakt radost.

Výročí návratu klenotů jsme s bratry zahájili prohlídkou historických prostor jednoho z hradčanských paláců, potkali jsme dokonce velitele paláce a zvěčnili se s ním na fotografii. I jsme prohodili pár slov s jeho pobočnicí, zvanou Batman. Na konci prohlídky, při níž jsem se ujal role průvodce, proběhla rychlá degustace 45%ního Medovce, „diamantu zrozeného ze včelí a lidské práce..“. Z reakcí bratří bylo lze usuzovat, že se zahájením konventu byli spokojeni.

Následoval přesun do Klášterního pivovaru Strahov, pivovaru, který se nachází v sousedství kláštera královské kanonie premonstrátů na Strahově. Klášter patří  mezi nejstarší doposud existující kláštery premonstrátského řádu na světě.

Pivovar pak je zasvěcen sv. Norbertu, zakladateli tohoto řádu, který se v roce 1115 po úderu blesku dal na cestu pokání a roku 1120 se spolu s několika následovníky usadil na pustém místě v severovýchodní Francii, později zvaném Prémontré. 

Samotný pivovar byl založen v 17 století. Obnoven v roce 2000.

Úvodem konventu se bratří pozastavili nad tím, že některé hospody, kam pravidelně samostatně chodíme a které jsou notori(c)ky známé, zůstaly dosud ušetřeny naší tajné společnosti. Namátkou – U Medvídků, U Zlatého tygra, Břevnovský pivovar… a Strahov byl dosud jedním z těchto případů.

Důvody, proč tomu tak je, jsou nasnadě – snažíme se totiž objevovat místa nová a šířit jejich slávu mezi bratry. Tentokrát však nebylo zbytí, za zády sídlo českých králů a rozvědčíků Varšavské smlouvy, před námi Slunce, vokolo vedro, tůristi a bylo třeba se napít a najíst.

Tož… usadili jsme se vnu, ale Bylbo prostřednictvím své známé a milé servírky zajistil místa vně. Tetřev nasadil sombréro a už to jelo.

Hned po přesednutí padla od Pocho otázka (míněna jako vtip), kdo a po kolikátém pivu plácne sympatickou Bylbovo servírku po zadnici. Než jsme my, ostatní, na tu pitomost zareagovali, vyhrála Ber8, že prej už po pivu prvním. Pochoďák nadšeně uznal, že prohrál a těšil se na události příští. Nikoli Bylbo, ten tušil trapas. Nemýlil se.

Protože ale Ber8 není idiot a hulvát, slušně se paní servírky zeptal, zda tak může učinit. Se zlou u ní pochodil, a byl personálem jednomyslně uznán za idiota a hulváta, k naší velké radosti. Koukal do píva a kdybychom ho neznali, lišáka starýho podšitýho, věřili bychom mu, že se fakt stydí. Servírka nás po tomto extempore ostentativně vysklívala i přesto, že Pocho k ní vysílal smířlivé signály seč mohl. A že von je umí! Ale – Pocho furt eště není premiér a není signál jako signál. Naší obsluhy se tak zhostil mladík, toho ovšem nikdo plácat nechtěl, dokonce ani Ber8.

Bervosmu to aspoň stálo rundu ginu Ginfinity, který ovšem nebyl nic moc. To ten Medovec byl vo 3 řády lepší.

Zvládli jsme i pravidelnou agendu, vybrali jsme termíny pro další konventy, i když se to Tetřev pokoušel chvíli paralyzovat. Nevyšlo mu to.

V nabídce restaurace bylo

• Polotmavé (Jantar), Alk. 5,3%
• Tmavé, Alk. 5,5%
• IPA, Alk. 5,9%
• American Pale Lager Alk. 4,6%
• Hazy IPA, Alk. 5,5%
• Sakura Amber Ale, Alk. 5,5%
• ONE LAST BEER Triple IPA, Alk. 10%
• a místní gin – Ginfinity, Alk. 45%

Tedy výběr slušný.

Mne nejvíce oslovil Tripl, s ním jsem měl zkušenost již v roce 1987, kdy jsem ho čirou náhodou sehnal hned třetí den po návratu z vojny, ale to ještě na něj fungoval Tetracyklin, takže bylo záhy vše ok.

Ten současnej Tripl z pivovaru byl samozřejmě lepší.

Menu bylo pestré, bratři zkusili kapří hranolky, cibulačku, řízečky s brsalátem, vepřpanenku s lisčím ragoût, candáta. Já měl buřty na pívě. Co nestálo za moc, byl ten gin, takže nakonec někteří z nás zvolili v další komturské rundě hruškovici a (tuším) becherovku.

Diskuse byla jako vždy podnětná, odpovídající našemu věku, tedy zejména o jídle, zajímavostí bylo, že „když vole králíka pečeme na zelenině, není suchej…“.

Nakonec došlo i na ten sex.

Myslím, že Padoleaf byl tím, kdo vyslovil otázku, která se vyslovit v našem bratrstvu nesmí a ani tedy vyslovit nelze, dokonce i klávesnice mi ji odmítá napsat. I takový koryfej na poli lásky jako je Pocho nad smělostí Padoleafa zvedl pohoršeně obočí. Neboť platí – „Pravý gentleman se svými úspěchy u žen nechlubí, protože by mu je stejně nikdo neuvěřil“. Modří vědí, co to bylo za otázku, znají i odpověď, ostatním je do toho hovno.

No…. vypadá to, že askeze a vzor sv. Norberta, patrona pivovaru, tedy zřeknutí se života hříšného, nám ještě chvíli zůstane odepřena. Ale my víme, že Pán má nás hříšníky rád, protože na nás se dá pracovat. Se svatejma je nuda. My už se můžeme totiž jedině zlepšit, svatí nikoli. A proto máme také Pána našeho rádi až na věky věkův. Amen.

Útrata činila 5.463,- Kč, tedy 910,- Kč/hlavu. To je slušné, protože – pokud mohu hodnotit za sebe – já se poměl moc.

Bylo to zase vostrý…. a to je celý.

g

		8	4	4	4	2	2	4	28
		8	4	4	3	4	2	4	29
		8	4	3	5	4	3	4	31
		8	4	4	4	4	3	4	31
	*	8	5	4	5	5	3	4	34
		6	5	4	4	4	3	2	28
		46	26	23	25	23	21	22	181