Času je tak ukrutně málo a hospod, které čekají na naše hodnocení pořád ještě dost a dost. Není čas se scházet u koně, pod ocasem, či na rohu dvou ulic. Sešli jsme se proto přímo v Pivovarském domě.
Bratři pochopitelně nevěděli, jestli zůstaneme, nebo se přesuneme do jiného zařízení a tak, když jsme milostivé začali vadit u baru kvůli pěší komunikaci obsluhujícího personálu, vydal jsem rozkaz k obsazení rezervovaného stolu. Ten byl až v zadní části podniku. Přesně v těch místech, kde sedávají účastnice německých a ruských zájezdů, které tvoří velmi podstatnou část klientely tohoto podniku. Jsou jich tam desítky a českého pivaře abys pohledal.
Zda je tento způsob podnikání dobře nastaven, nebo nikoliv, hodnotit nebudeme. Faktem je, že jsou všechny části podniku plné od otevření do zavíračky a že se jim daří jednu židli prodat až osmkrát. To je skutečnost, o které se mnohým hospodským může jen zdát.
Nabídka piv zde není bohatá přesto, že čítá osm titulů. Vše stojí a padá na Štěpánovi, českém světlém a tmavém ležáku. Ostatních ochucených piv jsme se nedotkli, vyjma Ber 8, který hlásil, že kopřiva je v pohodě. Mimořádností večera byla nabídka Svatováclavského speciálu z „mokrého chmele“. Ten jsme hodnotili jako dobrý poctivý ležák. Ale speciál?
Pokrmy námi objednané byli doneseny včas a úplné. Jejich kvalita odpovídala běžnému standardu, takže jim lze několik nedokonalostí v technologii přípravy vytknout. A vysoká cena? Ano, na pražské poměry je to, dle mého, podnik z ranku dražších, ale i na tomto místě platí osmkrát prodaná židle! Ta rozhoduje.
Teď přišla kmínka. Decák. Za chvilku na to Absinth. Bez absinthové fontány. Bohužel. A taky decák, bohužel. A pak další … a další a oheň na prstě i stole! Šestý maják zalil místnost. Modré stíny se plíživě chichotali a dámy křepčily! Vida to mrákotné zastření intelektu, jenž funkci duševní brzdí a zastaví. Delirantní představy, v tom slyš – jak s vichřicí by závod měl, ke Karlštejnu jezdec uháněl!
Forbidden!
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
5 | 3 | 3 | 3 | 2 | 2 | 4 | 22 | |
 |
7 | 3 | 2 | 2 | 3 | 1 | 3 | 21 | |
 |
* | 4 | 4 | 2 | 2 | 1 | 1 | 3 | 17 |
 |
4 | 4 | 4 | 3 | 2 | 2 | 3 | 22 | |
 |
6 | 4 | 3 | 2 | 2 | 3 | 4 | 24 | |
 |
6 | 3 | 2 | 2 | 2 | 1 | 3 | 19 | |
 |
32 | 21 | 16 | 14 | 12 | 10 | 20 | 125 |
07. října 2017 v 23.54
Pro mne vlastně to zklamání nebylo nic nového… Tato hospoda doslova a do písmene zmrzla snad v tom samém roce co otevřela, tj. 1998…
V přední části restaurace je to docela útulné, ale to se o zadní části nedá říci ani náhodou… Navíc osvětlení hospody na hlavní třídě (z ulice to vypadá jako zářivky) je taktéž tragické. O jídlech ani nemluvě a celkem jsem za jedno s jedním z recenzentů, který popisoval, že mu hlavně vadí:
… jednotvárnost nabídky. 15-20 stejných jídel točených po měsíce a roky prakticky každý týden pořád dokola – chtělo by to nějakou inovaci. …
Též piva na to, že se jedná o PIVOVARSKÝ DŮM!!! jsou až na vyjímky též tragicky jednotvárná. Sice sem tam se dá narazit na skvosty typu Grodzicki apod. jako v době naší návštěvy Svatováclavský speciál z čerstvého chmele, ale i to je tragicky málo. Navíc piva, která se zde již těch 19 let stále vaří jako banánové, kopřivové, višňové, atd. byla piva chutí převratná v tom r. 98, ale současnost je již někde úplně jinde.
Jiná věc je ta, že otáčka židlí a téměř denní „vyprodanost“ cizinci a to hlavně Rusy a Němci, hovoří za své a k nijaké inovaci majitele nepopohánějí…
Tak asi tak.
Škoda.
26. srpna 2019 v 14.29
V zásadě vše podepisuju (až na to Grozicki, protože správně je to Grodziskie podle města Grozdisk, čte se to asi jako grodžiske, ne žádné grodžički, to bysme byli někde v Jugoslávii a ne v Polsku), ale jádro je v té poslední větě. Ono jim to takhle funguje. Z toho plyne jedinej závěr: hospoda je to dobrá, úspěšná, výdělečná, akorát že to není hospoda pro nás.