Sešli jsme se v pivnici U Svatého Mikuláše na Malostranském náměstí, kde čepují Svijany. Padoleaf ovšem trval na jedenáctce Máz, oni však měli jen Rytíře dvanáctku. Byl proto velmi rozmrzelý.
Dne 9.11. 2021 na výročí „Pivního puče (1923)“ a pádu berlínský zdi (1989) jsem byl svými bratry pověřen komturstvím. Pro velkou důvěru a úspěch jsem vyfasoval i sombréro. Volba má padla na restauraci „U Pivovaru“ v Holešovicích, protože nikdo a nic není dokonalé.
Když ho na Malé Straně v červenci před třema lety dvojice přeslavných osobností české pivní kultury otevírala, nikdo nemohl tušit, co se to na hospody přivalí za pohromu. Jo, i tady se okýnkovalo, dokonce jídlo do porcelánu a pivo do skla na zahrádku dali.
Legendární hospoda Prašivka má stále své kouzlo a jako místo srazu se prostě svou polohou nabízela. První piva, podivný panák s názvem „mandlová vodka“ a už už se čekalo, že se budou dávat tresty.
Sešli jsme se pod stříškou KC Novodvorská, tedy přesněji hned vedle na zahrádce milé pivnice se jménem Jako doma. Všichni přišli vzorně a včas. Pochoďák se přišoural přesně v 19h, protože chodí o berlích, stejně jako já, ale já už jen o jedné… Mimo Icena a Pochoďáka jsme všichni ostatní stihli jedno až dvě Plzně ještě před cestou do mnou vybrané hospůdky.
Dne 19.7. na výročí velkého požáru Říma (64 n.l.) a zahájení číslování ulic v Brně (1770 po Kr.), aby se poutníci v této zatáčce před Ostravou neztratili, proběhl další konvektikl, v pořadí 128. Komturem pro velkou důvěru bratří jsem byl opět zvolen já.
Po letech se na mne usmálo štěstí a já nejen mohl vybrat hospu, kam půjdeme, ale i jsem navrhl výjezd, což je vždy zážitek a byl i tentokrát, ale o tom až později…
Dějiny Pivovaru Uhříněves se začali psát v první polovině 13.století, jako součást sídla templářského řádu. Největší rozmach však dostalo vaření piva v Uhříněvsi, kdy se novým nájemcem stal Alois Tichý. Pivovar neustále zvyšoval výstav a a sbíral prestižní pivní medaile a ocenění.
Inu za povedený se ukázal nápad ohlásit výjezd, tedy sraz o páté v dosti odlehlé části Prahy odříznuté navíc rekonstrukcí tramvajových kolejí. Na Barrandov se někteří z nás dostávali pěšmo, jiní komplikovaně náhradní dopravou a další nekomplikovaně taxíkem. Deštivý státní svátek zapříčinil nutnost léčivého panáku z bylin švédských kapek hned po pozdravu. A šlo se na túru. Nejsem příznivcem pěší turistiky, takže stačilo 1,2 km z kopce a ocitli jsme se před cedulí Pivovar Prokopák.
Sešli jsme se u kašny před Novoměstskou radnicí na Karlově náměstí, všichni přišli vzorně a včas. Pochoďák zase remcal, že je to blbý místo a že Ti mladí to neumí svolat někam do hospody, co kdyby pršelo nebo tak. Já to příště svolám do hospody, protože mi ho je líto.
