Zde je dojem komtura, tedy mě: sešli jsme se před kostelem sv. Václava, všichni přišli vzorně a včas. Tři a půl měsíce jsme se někteří neviděli a tak jsme na sebe koukali, co se s námi stalo, dva zhubli, jeden přibral a další zkrátil mařenu a vykašlal se na ženu…
Připadám si jako debil. Pořád musím s sebou tahat to sombréro. Ale prý mi sluší. Holky říkali. Bratři ne, sedí na lavičce před bankou na Kobyliském náměstí a už vědí kam jdeme, tedy někteří. Ti co se dívali na webové stránky Poctivého výčepu si myslí, že má v neděli zavřeno. Opak je pravdou.
Toho večera jsme se sešli ve stanici podzemky na Flóře u turniketů a lehkým krokem vyrazili do blízkého baru, hoši až do poslední chvíle netušili kam je zavedu, teprve na dohled baru Beer Bar Black Swine pochopili. Po krásné fotce před barem, kterou však neuvidíte, jsme vešli. Z počátku nic nenasvědčovalo tomu, že tento večer bude vostrej. Tak jsme zasedli k připravenému stolu a na začátek objednali Albrechta 10° z níž byli všichni překvapeni, protože chutnala spíš jako jedenáctka možná i dvanáctka, měla plné tělo a měla příjemnou hořkost. Teda všichni ne, Icen objednal NEIPU, jak jinak, a Pochoďák limonádu páč v lednu prý nepije, cvok je to…
Blížil se úplněk, který tentokrát vychází na 12.12.2019 v šest hodin dvanáct minut ráno, kdy bude Luna v souhvězdí Blíženců.
Počátek deštivého listopadového večera okořenilo několik plzeňských čepovaných podle starého Procházky v útulném foajé restaurace U houbaře, což bylo promoklými bratry oceněno více než minulé běhání kolem autobusové zastávky kdesi na Chodově. Přistupme ale k hlavnímu bodu večera.
Toho večera byli hoši poněkud promrzlí, protože teplota vzduchu klesla ke dvoum stupňům a oni čekali na zastávce autobusu. A protože čekali na opačné straně než měli, byli více promrzlí než kdyby čekali na té správné straně, jelikož tam je tepleji, páč je to u domu, kdežto na druhé straně je to v parku.
Setkání v metru na Chodově, na nástupišti, vyvolávalo v brařích opětovnou nejistotu, že se někam ještě pojede. Možná doufali, že opakovaně do Pivního baru Ostrý. Ale nejsem debil.
Spojili jsme se před oázou u stáje železných ořůch a spojenými silamami jsme konstantovali, že Icen má nějakou špatnou DNA a že se tedy doba ledová poněkud zadrhne.
Přiznám se, že jsem tudle hospodu vybral, tak trochu náhodou. Hodlal jsem Společenstvo poslat v létě do „perdelí“ za Prahou, ale tyto hospody (pivovary) jsou prostě v „perdelích“ za Prahou tak trochu stejné, a navíc blbě dosažitelné a z logistických důvodů pro nás nepoužitelné. No, a v těch popírajících větu předešlou, jsme již byli.
Toho rána byl Gynko poněkud neklidný. Půl minuty ticha… To je celý 🙂
