Je Arnošta 30. 3. měsíc je v úplňku a my máme jubilejní již šestý Konventikl Úplňku. Sraz je netradičně za pět minut devatenáct před restaurací U kalicha.
Čekání na pravidelný Konvent Společenství úplňku je mučivé, poslední dny, hodiny, minuty a vteřiny nesnesitelně dlouhé. S dochvilností už není, po zavedení „Lex Beranicus“, sebemenší problém. Začíná to zavánět nechutným pedantstvím.
Zima, kosa, kláda…to byl začátek našeho setkání netradičně před lékárnou v Zenklově ulici. Někteří členové společenství jí dokonce navštívili a nakoupili medikamenty do zásoby. Protože jsme nejdochvilnější Společenství na světě, tak jsme mohli vyrazit.
Takovou docházkovou morálku by nám mohly závidět leckteré spolky. Je vidět, že naše téma je atraktivní, žhavé a originální. 10min před sedmou jsme byli takřka komplet až na toho našeho nezbedu Februaria. Februarius, nad kterým visela od posledního konventu beranicová hrozba, si vychutnal svůj příchod v 18:59:38. (Avšak bez beranice – tím podávám podnět k došetření )
(Celý příspěvek…) »
Společenství Úplněk se scházelo jak vosy na meloun. Jeden z nás, neznaje městskou dopravu, se přiřítil dvacet minut před daným časem, jiný si termín popletl úplně. Mno, ale většina byla v daný čas na daném místě s batohy hladu a žízně na zádech.
V tajemném městě Praha hemží se to na hlavních trasách turisty, ale stačí zajít za dva rohy a chcíp tam pes. Stádo psů. A teď v krizi trojnásob. Uhnete z Nerudovky na Jánský vršek, pak do Vlašské a tam je pár hospod, kde nepotkáte živáčka, leda tak kuchaře, co z nudy sedí na obrubníku a kouří cigaretku.
