Při výběru restauračního zařízení pro 26. Konvektikl jsem řešil velké dilema. Měl být výjimečný, bratrstvo nepřijímá nového člena moc často, a já se rozhodoval, zda zavedu bratry do nějaké pivní fajnšmekrovinky důstojné tohoto aktu, nebo do hospody U Rotundy, kam jsem často chodil za socíku a která si stále zachovává svůj ráz z doby před 25 lety. Nutno dodat, že na tak turisticky exponovaném místě je to unikát, který by si zasloužil památkovou ochranu státu.
Jo Jáma, tam je to v poho. Tak to si řekne asi každý, kdo se kdy v Jámě ocitl a přijde na ní řeč. No a právě proto jsem Jámu vybral jako další cíl Konventiklu Úplňku. Neb to co člověk zná jako super před pár lety, nemusí platit stále a já tam byl naposled cca 6 let tomu nazad…
Začalo to devítihlavou saní. Ta se narodila v pivovaru Permon o silvestrovské noci z roku 010 na 011. Devět sladů, Voltáž devět procent, stupínků devatenáct. A k tomu ten výhled na Prahu!
Zkrátka výjezd je výjezd !!! A na něj se vždy těšíme dvojnásob. Obvykle pořádající Komtur vezme s sebou nějaké občerstvení a cesta pak vesele ubíhá. Ani tentokrát to nebylo jinak.
Do Kbel – tak to tedy žádný z Bratrů neuhodl. Přiznám se, že v mém rozhodování zvítězilo Svijanské na čepu.
Když jsem Bratry svolával už na 17:50, bylo jim jasné, že bude výjezd z Prahy. Bratr Icen přiletěl přímo ze Svatého města, místo Konventu mu bylo vyzrazeno dopředu a už na nás čekal.
Nojo no, tak na svolávání konventu bychom mohli odsouhlasit nějaký formulář, aby nedocházelo k takovým politováníhodným nedorozuměním jako posledně, prže „né Háje“ nejsou Háje. Tak to dopadá když si tu informaci přečte unavený bratr bez brejlí. Slibuji, že od příště již bez hádanek typu „Na Perónu“ a „né Háje“
Za dobu fungování Společenství úplňku jsme už navštívili spoustu hospod, barů a restaurací. Jenom v irském pubu jsme ještě nebyli. A tak jsme se jednoho krásného aprílového večera vypravili do Vršovic do Money Murphy´s Irish Pub.
Vyšehradské Podskalí oplývá množstvím restauračních zařízení, které vzdorují času a zachovávají si svoji tvář. Pozval jsem bratry do restaurace U Trajců. Hned v úvodu došlo k malému zádrhelu, rezervovaný stůl byl obsazen policisty. Ale než nám spadla pěna z Bakalářů a Dudáků u výčepu, sbalili si chlapci v modrých košilích pendreky a šli pomáhat a chránit.
Kozí hřbety. Kamenné zídky. Domečky nalepené na svazích strže. Terásky, dvorky, chlívky, pergoly, křivolaké uličky. To není Dalmácie. Ani Krkonoše. To je Praha. Praha 6 – Suchdol.
