Psaní o Růžích je spíše romantickou ptákovinou neb ta mladá Ruska s kloboučkem (i bez), která z čůrání stoupala k neštíhlým chlapům po úzkých schodech (byl bych za debila, se o ni neotřít. Otřeli jsme se všichni, a kdo ne, záviděl.). Šestkrát otřená se k naší veselosti bohužel nepřidala, a my, bez romantiky, klesali do útrob pivovaru na degustaci.
Tak a je to zase tady, začalo to špatně. Hospodu mám vybranou, ale díky ztracenému diáři jsem zapomněl bratry včas informovat o místě srazu. Los Sombréros je moje. Opět.
Zase na schodech
Měl jsem velikou radost, že jsem mohl sezvat bratry na schody kostela, už se to stává naším tradičním místem srazu a to mám v záloze ještě jednu hospodu, kam se ze schodů kostela na Náměstí Jiřího z Poděbrad s Bratry vydám, /tedy jestli mi jí někdo nevyfoukne…/
Jsme si teda dali kelímkovýho polotmavýho balakáře na Jiřáku a pak se to rozjelo. Před Velikonocemama se nemá bujaře flámbovat a velebit nějaké kacíře už vůbec ne. My ale přece neflámbovali, dumali jsme o očistě svých duších a kde jinde pranýřovati kacíře než U kacíře!
Tak jsme tentokrát trávili nejen čas degustováním a běžným mudrováním v restauraci U Houbaře v pražských Holešovicích, což byla nejlepší restaurace, kde se čepuje plzeňské pivo – podle celoročního hodnocení lidí, kteří hlasovali v anketě upořádané Plzeňským Prazdrojem v roce 2010.
(Celý příspěvek…) »
Obrovský balvan zodpovědnosti na mě ležel již od prosincového konventiklu. Leden je můj… a já pečlivě přemýšlel o své volbě. Vše začalo již volbou termínu. Záměrně jsem tehdy bratrům podstrčil 16. leden, neboť mám v ten den narozeniny. Netušil jsem však, co si na mě bratři vymyslí. Chvěl jsem se nedočkavostí! Volba podniku padla na Sousedský pivovar Bašta v Nuslích.
(Celý příspěvek…) »
Někdy je potřeba zkoušet nové věci. Restaurace Pinta www.pinta-restaurace.cz se označuje jako „pivní steak house“, z čehož jsme pochopili, že budeme pít pivo a jíst maso. Hospoda přesně pro nás.
Při výběru restauračního zařízení pro 26. Konvektikl jsem řešil velké dilema. Měl být výjimečný, bratrstvo nepřijímá nového člena moc často, a já se rozhodoval, zda zavedu bratry do nějaké pivní fajnšmekrovinky důstojné tohoto aktu, nebo do hospody U Rotundy, kam jsem často chodil za socíku a která si stále zachovává svůj ráz z doby před 25 lety. Nutno dodat, že na tak turisticky exponovaném místě je to unikát, který by si zasloužil památkovou ochranu státu.
Jo Jáma, tam je to v poho. Tak to si řekne asi každý, kdo se kdy v Jámě ocitl a přijde na ní řeč. No a právě proto jsem Jámu vybral jako další cíl Konventiklu Úplňku. Neb to co člověk zná jako super před pár lety, nemusí platit stále a já tam byl naposled cca 6 let tomu nazad…
Začalo to devítihlavou saní. Ta se narodila v pivovaru Permon o silvestrovské noci z roku 010 na 011. Devět sladů, Voltáž devět procent, stupínků devatenáct. A k tomu ten výhled na Prahu!
