Měl jsem velké obavy, aby mi nikdo z Bratří hospodu U Vodoucha nevyfoukl, ale měl jsem štěstí. Tradiční místo srazu na náměstí Jiřího z Poděbrad mohlo být zopakováno, a potom vzůru do hospody.
Růžový? Asi. Pink? Asi. PinkAsi! Prostě klasika. Jak historicky (první smluvní hospoda Prazdroje na světě), tak i dnešním pojetím dojetím coby typové plzňské restaurace a pivnice.
Pivní bar The Prague Beer Museum, který čepuje třicet značek speciálních piv malých a středně velikých pivovarů, se stal dalším místem našeho setkání.
A nedám si pokoj a nedám. Po minulém fiasku s Money Murphy´s Irish Pub, jsem bratrům opět „naordinoval“ irskou hospodu. Už na začátek mohu říct že se to povedlo lépe. Posilněni vlastním aperitivem, neboť ještě trvá prohibice, jsme vstoupili do James Joyce Pub Prague na Starém městě.
V srpnu by se mělo chodit na zahrádku. Tedy pokud tomu meteorologické podmínky přejí. A vlastně nejen v srpnu, jenže běžte zajistit místo s vědomím, že zítra může být počasí jiné. Ještě tak, aby bratři nastydli…kdepak, musíme pod střechu, to je jistota!
O restauraci Nota Bene jsem zatím četl jen na webech, které se sice nezajímají primárně pivem, ale spíše celkově gastronomií, ale šest píp se samými skvělými pivy (Kocour, Matuška či Únětice…) bylo takové lákadlo, že jsem, ač pochybnosti ve mě dřímaly, svolal bratry právě sem.
Psaní o Růžích je spíše romantickou ptákovinou neb ta mladá Ruska s kloboučkem (i bez), která z čůrání stoupala k neštíhlým chlapům po úzkých schodech (byl bych za debila, se o ni neotřít. Otřeli jsme se všichni, a kdo ne, záviděl.). Šestkrát otřená se k naší veselosti bohužel nepřidala, a my, bez romantiky, klesali do útrob pivovaru na degustaci.
Tak a je to zase tady, začalo to špatně. Hospodu mám vybranou, ale díky ztracenému diáři jsem zapomněl bratry včas informovat o místě srazu. Los Sombréros je moje. Opět.
Zase na schodech
Měl jsem velikou radost, že jsem mohl sezvat bratry na schody kostela, už se to stává naším tradičním místem srazu a to mám v záloze ještě jednu hospodu, kam se ze schodů kostela na Náměstí Jiřího z Poděbrad s Bratry vydám, /tedy jestli mi jí někdo nevyfoukne…/
Jsme si teda dali kelímkovýho polotmavýho balakáře na Jiřáku a pak se to rozjelo. Před Velikonocemama se nemá bujaře flámbovat a velebit nějaké kacíře už vůbec ne. My ale přece neflámbovali, dumali jsme o očistě svých duších a kde jinde pranýřovati kacíře než U kacíře!
