O návštěvě letos otevřeného pivovaru Hostivar jsem uvažoval již při svém posledním (a zároveň prvním) konventiklu. Teprve čtvrt roku otevřený podnik si prakticky od začátku získal plno zákazníků a například těsně před začátkem prázdnin bylo téměř nemožné si sednout ke stolu bez předchozího objednání.
Neklanova ulice není v Praze ta, kterou byste chodili často. Snad pokud zabloudíte na procházce od Vltavy směrem na Vyšehrad, může se Vám stát že tuto stylovou hospodu neminete. Mimochodem o vodě ještě řeč bude. Jdeme na Smíchov.
Polívka s játrovými knedlíčky dobrá, pečená krkovička s křenem skvělá. Člověk by ani neřekl, že to dělal bezruký kuchař. Tady jsou totiž všichni kuchaři bez rukou, je to taková místní tradice, už od 19. února roku 1981.
Únětický pivovar jsem měl již dlouho vyhlédnutý jako místo k výjezdnímu Konventiklu, ale stejně tak dlouho, jsem se vinou naprosto jasně nejasného algoritmu podle kterého určuje Berosmička, kdo bude příští Komtur, jsem na ten svůj výjezd taky čekal …
Při své první volbě konventu jsem měl dilema, jestli zvolit nějaké osvědčené místo či něco nového. Osvědčená místa však jsou již dost probrána a u těch zbývajících hrozí, že je každý z bratří dobře zná. V posledním měsíci byly v Praze otevřeny hned tři nové minipivovary a tak volba se mi začala vcelku rýsovat. Prakticky ve stínu zrušeného První pražského měšťanského pivovaru v Holešovicích po menších peripetiích, kdy budovaný pivovar několikrát změnil majitele, vyrostl pivovar Marina.
V Restauraci U Slovanské lípy jsme už jednou byli, sice jako v „dojezdové“ hospodě, ale to ještě bylá jiná knajpa. Noví majitelé hlavní sál zútulnili a vylepšili. Je to taková domácí hospoda. Pivečka na čepu byla z malých českých pivovarů, prostě něco pro nás.
Prašivka v Praze na Letné je hospoda, která má atmosféru. Dílem je to tím, že se zde schází široké osazenstvo od nejnižších sociálních skupin po „slovutné“ novináře z redakcí opodál sídlícího vydavatelství Ekonomie.
Měl jsem velké obavy, aby mi nikdo z Bratří hospodu U Vodoucha nevyfoukl, ale měl jsem štěstí. Tradiční místo srazu na náměstí Jiřího z Poděbrad mohlo být zopakováno, a potom vzůru do hospody.
Růžový? Asi. Pink? Asi. PinkAsi! Prostě klasika. Jak historicky (první smluvní hospoda Prazdroje na světě), tak i dnešním pojetím dojetím coby typové plzňské restaurace a pivnice.
Pivní bar The Prague Beer Museum, který čepuje třicet značek speciálních piv malých a středně velikých pivovarů, se stal dalším místem našeho setkání.
