Nová belgická restaurace v Národním domě na Vinohradech nabízí 8 druhů čepovaného belgického piva, pro které si sami jezdí do Belgie. A mušle a šneky. Počin je to tedy úctyhodný. On ten prostor si o restauraci koledoval.
Při současném boomu malých pivovarů se i v Praze každou chvíli nějaký nový objeví. Loni jsme navštívili například holešovickou Marinu nebo hostivařský Hostivar. Na konci loňského roku jako poslední příspěvek na pražské pivovarské scéně přibyl „Libocký pivovar“. Podnik vznikl v budově zavedené restaurace Nad Šárkou, proti konečné zastávce tramvají Divoká Šárka.
Po delší době jsme vyrazili z Prahy na výjezd. S utajováním místa našeho „počínání“ to moc slavné nebylo. Bratři celkem rychle zjistili, kam že pojedeme. Nezbytné řízky do vlaku a alou na Beroun k Medvědům. Na osmičku Cyklopivo jsem chuť tedy neměl, bratři si ji dali a moc radostně se u prvního loku netvářili. Ona totiž chuť „Pepermintky“ z vlaku zůstala pěti z nás na patře.
Původně jsem měl pro bratry vybraný jiný podnik na kraji Prahy, ale když to byl ten jubilejní padesátý Konventikl, tak jsem usoudil, že by bylo vhodno vybrat hospodu důstojnou takovýchto kulatin.
Bylo zvláštní, že bratři tento podnik ještě nevybrali. Pravda, zašli jsme sem po návštěvě Potrefené husy, abychom se drobet srovnali. Tlustá Koala ale nikdy nebyla oficiálním místem konvektiklu. Až dnes!
Po dvou nových pivovarech jsem tentokrát jako místo konání Konvektiklu zvolil jednu staronovou strašnickou hospodu. Na místě, kde se nyní nachází „Bar Vesna“ byla dlouhé roky „Pivnice U hranic“. Taková klasická čtyřka se Staropramenem. Posledních několik let byl podnik zavřen a až začátkem letošního roku opět ožil.
Začalo to na Václaváku. Nikoliv pod ocasem, ale pod koněm. Nejme přece všichni pražáci 🙂 Bratři přišli včas a tak jsem mohl položit svou tradiční otázku stran tipů na podnik, či alespoň směr. Samá voda. Prej Vinohrady.
O návštěvě letos otevřeného pivovaru Hostivar jsem uvažoval již při svém posledním (a zároveň prvním) konventiklu. Teprve čtvrt roku otevřený podnik si prakticky od začátku získal plno zákazníků a například těsně před začátkem prázdnin bylo téměř nemožné si sednout ke stolu bez předchozího objednání.
Neklanova ulice není v Praze ta, kterou byste chodili často. Snad pokud zabloudíte na procházce od Vltavy směrem na Vyšehrad, může se Vám stát že tuto stylovou hospodu neminete. Mimochodem o vodě ještě řeč bude. Jdeme na Smíchov.
Polívka s játrovými knedlíčky dobrá, pečená krkovička s křenem skvělá. Člověk by ani neřekl, že to dělal bezruký kuchař. Tady jsou totiž všichni kuchaři bez rukou, je to taková místní tradice, už od 19. února roku 1981.
