Další letošní přírůstek na pražské mapě vícepípových podniků najdeme na Chodově. Pohled zvenčí nepůsobí úplně nejlepším dojmem, prostě taková sídlištní hospoda.
Vnitřek je však o poznání příjemnější. Před podnikem najdeme i zahrádku (v tento čas vybavenou i stanem – možná i vyhřívaným) a dětské hřiště. Co se týče piva, nabídka je poměrně bohatá. Deset stálých piv doplňuje rotující pětice. Jejich výběr zahrnuje průřez českou pivní scénou, od minipivovarů (Permon, Hostomice, Matušku…), přes střední pivovary (Primátor, Pernštejn…) až po nadnárodní gigant zastoupený PU. Zahraniční pivní speciality zde nehledejte (asi by se tu ani moc neprodávaly). Cizozemské pivovary tak zastupuje německý Krombacher (např. weissbier, hell a lahvové nealko) a mezi speciály naražený Kasteel Rouge. Dalo by se říci, že nabídka kopíruje na konci září otevřený Malešický mikropivovar. Všechna nabízená piva byla standardní kvality, kromě jednoho. Ač se nejednalo o Lambik, svojí kyselostí jej hravě doháněl…
Kdo chce naplnit své útroby nejen pivem, ale i něčím k snědku (ne, že by hlad nebyla převlečená žízeň), může sem zajít od půl deváté ráno. Vzhledem k umístění prakticky v hotelu se zde podávají snídaně a vlastně celý podnik již otevírá. Snídani jsme sice neochutnali, ale i tak jsme hlady netrpěli. Bohužel tak, jako u piv nebylo vše dokonalé, s jídlem to bylo podobně. Na jednu stranu třeba vynikající paštika s kachními játry, na stranu druhou ti z nás kteří si dali žebra či křídla poznamenali, že se tyto pochutiny dají připravit i lépe. A totéž by se dalo říci i o obsluze; jedna polovina vcelku ochotná a příjemná (v podání bývalého parlamentního poslance), na stranu druhou některé slečny by mohli pouvažovat i o jiném způsobu výdělku na své živobytí (ale třeba se to naučí). V průběhu večera nám dělaly společnost také výrobky tuším že z rodinného lihovaru Žufánek (je zajímavé, že na webových stránkách nabídku alkoholických nápojů vůbec neuvádějí), jež mohu jen doporučit. Celkově se jedná o docela příjemný podnik, i když prostoru ke zlepšení je poměrně dost.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
7 | 3 | 3 | 3 | 2 | 4 | 4 | 26 | |
 |
6 | 4 | 3 | 3 | 3 | 3 | 5 | 27 | |
 |
8 | 2 | 2 | 3 | 3 | 4 | 5 | 27 | |
 |
9 | 3 | 2 | 1 | 3 | 4 | 4 | 26 | |
 |
* | 7 | 3 | 3 | 4 | 3 | 3 | 3 | 26 |
 |
8 | 3 | 3 | 3 | 2 | 4 | 4 | 27 | |
 |
45 | 18 | 16 | 17 | 16 | 22 | 25 | 159 |
10. listopadu 2014 v 11.02
Ten kyseláč zničil jinak dobrou úroveň „zařízení“. Za zmínku ještě stojí bývalá politická angažovanost místního vrchního. Jen jsem si nezapamatoval, kde se angažoval, což dávám za vinu onomu višňovému moku s paprikou.
10. listopadu 2014 v 13.08
Politiku bych sem netahal. Snažil se a ta jeho slečinka chvílema taky, ale jsou to holt profesní začátečníci, chce to ještě praxi.
A mimochodem, zatímco minule se dva bratři zcela v hodnocení oddělili od ostatních, tentokrát jsme se všichni vešli do rozmezí jediného bodu.
20. listopadu 2014 v 18.41
Jj. Ten soustřel hodnocení je až podezřelý, ale za to může asi nevyjímečnost takového opdniku. Na druhou stranu je skvělé, že někdo má tu odvahu v takové dálce 🙂 pustit si do hospody patnáct píp. Ale jak vždycky říkám, hospodu je dobré hodnotit až tak po roce. To se vše usadí a majitel sám zhodnotí, jestli je těch píp hodně nebo málo…