Po delší době jsme vyrazili z Prahy na výjezd. S utajováním místa našeho „počínání“ to moc slavné nebylo. Bratři celkem rychle zjistili, kam že pojedeme. Nezbytné řízky do vlaku a alou na Beroun k Medvědům. Na osmičku Cyklopivo jsem chuť tedy neměl, bratři si ji dali a moc radostně se u prvního loku netvářili. Ona totiž chuť „Pepermintky“ z vlaku zůstala pěti z nás na patře.
Šestý bratr s námi tentokrát obveselování absolvoval bez alkoholových vjemů. O moc tedy nepřišel a navíc okamžitě po přečtení nápojového lístku nám ostatním tajně objednal hrůzostrašný alkohol s názvem „Žihadlo“. Tato bulharská medovina nám náladu zvednout měla, ale onen „lak na úly“ spíše zvedal žaludek. Jídlo bylo obecně ucházející i když já ochutnal pouze „buřty na pivu“, které měly správnou konzistenci a správný říz. Když jsme se propracovali k čtrnáctce a výše mělo místní pivo už chuť uspokojivou dokonce chvále se blížící. Podařilo se nám z Berouna odjet ve veselé náladě, nikoho jsme neztratili a dokonce i berounskou nádražní poběhlici v rodném městě nechali. Zásoby v PET lahvích vzaly za své v cestování promrzlou Prahou k domovům. Příběh popůlnoční měl u některých z nás veselá i smutná pokračování. Společenstvo, ale opět dokázalo uchopit skutečnost a pod dohledem zasněžených berounských bévépéček zaparkovaných před hospodou zajistit další z příběhů, na které se v důchodovém věku budeme vnoučatům odvolávat.
Padoleaf
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
6 | 3 | 3 | 3 | 4 | 4 | 3 | 26 | |
 |
* | 6 | 3 | 4 | 3 | 3 | 4 | 4 | 27 |
 |
5 | 3 | 3 | 3 | 2 | 4 | 4 | 24 | |
 |
7 | 5 | 2 | 3 | 2 | 4 | 4 | 27 | |
 |
4 | 4 | 3 | 4 | 3 | 4 | 3 | 25 | |
 |
6 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 24 | |
 |
34 | 21 | 18 | 19 | 17 | 23 | 21 | 153 |
10. února 2014 v 9.44
Berounský medvěd je jeden z těch pivovarů, které jsou na dostřel od Prahy, ale já tam ještě nebyl. A vlastně mě tam ani nic nelákalo. O Medvědovi šli totiž zvěsti, které nebyli z nejlichotivějších. Nu což, přistupoval jsem k návštěvě zodpovědně a bez předsudků, stejně jako bratři.
Hospody a restaurace, jak už jsem tu jednou psal, dělím na ty, do kterých se ještě vrátím a do kterých už ne. Berounský medvěd mě nepřesvědčil, že bych se měl ještě někdy vracet.
10. února 2014 v 16.03
No, Forbiddene, tos měl asi napsat víc. Prostě vysvětlit, proč se tam nechceš vracet. Takhle je to názor bez obsahu. Já to tam znám léta a taky nevím, jestli se tam vrátím. Určitě tehdy, až se rozšíří zvěsti, že šlo pivo nahoru. Nicméně to pivo tentokrát šlo kupodivu pít, i když nebylo jak dřív. Obsluha milá, pivo levné. A hlavně to prostředí, to je přece absolutní originál sevšímvšudy. A tos neviděl pivovar, jen hospodu.
05. března 2014 v 14.53
No vidíte a já jsem kdysi prohlásil : Do Berounskýho medvěda již NIKDY ! No a pak tam napadne někoho udělat Konventikl a tam jedu a moc se netěším… A hle ! Já jsem mile překvapen !!! Jídla slušná (jen ten strašný smrad vyjetého oleje z friťáku co „provoněl“ celou jinak velmi útulnou hospodu, mi vadil teda hrozně !!!), piva kupodivu se dala pít, alespoň bří tak hovořili a jediné co bratřím opravdu nechutnalo, bylo Žihadlo, které jsem promptně objednal, neb jsem byl „nemocen“ a alko nepožíval :-)…
Takže, nikdy je velmi relativní slovo :-).
05. března 2014 v 14.59
No dobře, ale „NIKDY si už žádný žihadlo nedám!“ napsat můžu, ne? o))))
05. března 2014 v 15.08
No Ty třeba ne, ale dostaneš ho :-)…