Pivní bar The Prague Beer Museum, který čepuje třicet značek speciálních piv malých a středně velikých pivovarů, se stal dalším místem našeho setkání.
Sraz byl v Dlouhé ulici před klubem Roxy, v netradiční nedělní večer. Stalo se nepsaným zvykem, že Komtur stojí na místě srazu do poslední minuty sám, neboť ostatní bratři sedí za rohem v hospodě a ladí chuťové pohárky. Dnes tomu nebylo jinak. Seděli v Lokále již hodinu, vědomi si toho, že v pivním muzeu není nabídka pokrmů nijak veliká. Tento fakt patrně později rozhodl o jeho umístění…
Mnoho turistů, a pár našinců v úzké nudli, která začíná barem s parádní třiceti hlavou pípou a končí vchodem na zahrádku, která pojme na 40 lidí. Takový je první dojem. Sedíme v šesti bratrech ve druhé místnosti u trojúhelníkového stolu pro 15 lidí, střídavě obsluhováni půvabnou Annou z Ruska a milou slečnou, s pouty na prsou. Prý je to jen ozdoba bez hlubšího významu, pravila.
Jeden z nás, bratrů úplňkářů, vydaje se na neplánovanou rehabilitaci těla i ducha, dnes večer chyběl. Proto byl pro své nepochybné kvality a osobitý způsob humoru přizván bratr Pleasinec, abychom společně nejednou na bratra Februaria vzpomněli a slzu uronili. Chybíš nám.
Nabídka pivní je zde poměrně vyvážená. Kvalitě točených piv, nedá se žádný velký prohřešek vytknout, stejně jako obsluze, která bravurně zvládala všechen pivní repertoár. Velmi často se slečny ptaly, jestli je vše v pořádku, ochotně s bratry diskutovaly o tom, co si dáme teď a i frekvence čistých popelníků neměla zbytečně dlouhých intervalů. Doposud příjemno…
Při pohledu na kořalkovou nabídku mnozí z nás klopili zrak. Zelená za 60,- a whisky za 90,-?! Je to vůbec možný? Ne, dnes panáky nebudou. Nebyli a bylo to špatně!
Jak už jsem uvedl, nabídka pokrmů není zde veliká. Utopenec, nakládaný hermelín, který není hermelínem, nebo klobása, z jedné strany tvrdá od mikrovlnky. Návštěvník však může využít i jídel od Fasty’s z Rybné ulice. Ochotný personál vše zařídí a donese. Ovšem náš křídelní útočník Icen, dnes večer poručiv si svá oblíbená křídla konstatoval, že nijak úchvatná nejsou… Navíc je dostal bez chleba s tím, že tak to prostě Fasty´s nabízí.
Sedě v této hospodě, máte dojem jakési kašírované ochoty. Zkrátka zaměřeno na turistickou klientelu, která si velmi často v Pivním muzeu poručí dvojku bílého a sedí u ní celý večer. Něco tu nehraje. Není to hospoda, ale spíše atrakce. A tento pocit Vám možná vytane na mysl, až se budete rozmýšlet, zda zajdete znovu.
Forbidden
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
10 | 2 | 2 | 4 | 3 | 1 | 4 | 26 |
|
 |
8 | 4 | 2 | 4 | 4 | 3 | 4 | 29 |
|
 |
* | 9 | 5 | 1 | 4 | 3 | 1 | 2 | 25 |
 |
8 | 2 | 1 | 2 | 3 | 3 | 3 | 22 |
|
 |
9 | 3 | 1 | 3 | 3 | 2 | 3 | 24 |
|
 |
8 | 4 | 1 | 2 | 3 | 1 | 4 | 23 |
|
 |
52 |
20 |
8 |
19 |
19 |
11 |
20 |
149 |
24. října 2012 v 22.18
V podstatě to bratr Forbidden dobře popsal. Byl jsem PBM cca 14 dní po otevření a pak ještě třikrát. Vždy jsem odcházel vlasně nespokojen s chutí některých piv. Byla tzv. zlomená, zkažená či nechutná… Pak jsem v PBM cca rok nebyl až teď a vskutku musím konstatovat, že se – alespoň co se kvality piva týče – hodně zlepšili a to je dobře.
Nicméně je tam, i na můj rockerský vkus, až příliš hlučno a pokud se nahrnou hluční turisté tak z nepochopitelných důvodů personál hlasitost muziky zvýší na max. a to pak neslyšíte ani souseda vedle sebe. Po upozornění hlasitost stáhli, aby ji za krátkou dobu dali opět naplno…