Jo Jáma, tam je to v poho. Tak to si řekne asi každý, kdo se kdy v Jámě ocitl a přijde na ní řeč. No a právě proto jsem Jámu vybral jako další cíl Konventiklu Úplňku. Neb to co člověk zná jako super před pár lety, nemusí platit stále a já tam byl naposled cca 6 let tomu nazad…
Místo jsem zarezervoval po mejlu a po něm mi přišla i odpověď, že ano. Zkrátka nová doba☺. Jen jsem si já blázen myslel, že když to vlastní amerikán, tak že to bude jistojistě celé nekuřácké a tak jsem si doutníky ani s sebou nebral. Příjemný omyl. Nekuřácká je jen část a hlavní místnost s barem je pořád ještě staromilsky krásně kuřácky příznivá s výbornými čističkami vzduch tj. i po našich narychlo ve Vodičkové koupených doutnících, nezakouřená…
Pivek bylo, jak je v Jámě dobrým zvykem, na čepu vícero a tak si naše mlsné jazýčky pochutnávali na devíti druzích točeného, z nichž vítězil Rychtář natur, Klášter 11°, ale nakonec jsme skoro všici skončili u Matuškového Weizenbocku…
O jídle jsem v Jámě slyšel mnohé, že se zkazili, že porce už nejsou to co byly atd. Nic z toho nemůžu s čistým svědomím potvrdit. Převážně mexická kuchyně je v pravdě mexická a i jídla která nemají v jídeláku nižádnou papričku jsou krásně ostrá, ale příjemně a k jídlu… Bratr Icen si dal – tak jako skoro všude kde je mají – křidélka a sice mix tj. nepálivé, mírně a hodně a krůpěje potu v jeho vlasech hovořily výmluvně o tom, že dát si jen ty hodně, tak je asi nedojí… Zato Burito Mexico pálilo jen tak, jak mělo a bylo výtečné. S bratrem Padoleafem jsme si dali chloubu podniku, prskající a kouřící Fajitas! To je jídlo, které když vám nesou, tak to zaregistruje každý v místnosti. My si ho vybrali z roštěné a bylo to výborné.
Na závěr v úplné pohodě a po vyslechnutí neuvěřitelné střelecké historky, kterou na vlastní hruď prožil jeden z bratří, jsme lehce inspirováni malinkatou „hobitkou“ Janinkou dali společně s ní pár kořaliček na konec. Přece jenom je hezké, když vám ty kořky nosí hezké trojčičky, než nějakej metrosexuál ☺.
Pochoďák
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
7 | 2 | 3 | 4 | 3 | 2 | 3 | 24 |
|
 |
7 | 4 | 4 | 4 | 4 | 3 | 4 | 30 |
|
 |
7 | 3 | 4 | 4 | 4 | 3 | 4 | 29 |
|
 |
7 | 3 | 3 | 4 | 3 | 2 | 3 | 25 |
|
 |
7 | 4 | 4 | 3 | 5 | 3 | 4 | 30 |
|
 |
* | 5 | 4 | 5 | 5 | 4 | 3 | 4 | 30 |
 |
40 |
20 |
23 |
24 |
23 |
16 |
22 |
168 |
02. listopadu 2011 v 14.56
Díky bratru Februariovi co stihl trojčičky vyfotit, vidíte, že jsem ani trochu nekecal :-))
Pocho.
02. listopadu 2011 v 23.01
Teda ty trojčičky kočičky Janičky byly úchvatné, ono vůbec bylo V Jámě na co koukat. Tyhle emerikánský podniky přítahují pěkné kočky, je to tam samej cizák nebo managér. Já měl dobré místo s přehledem o skoro celém lokálu, ale bratři sedící zády k sálu s otáčeli tak, že jsem měl obavy o jejich krční páteře. Vzpomínám na krásnou kozatou Španělku, když jsem vyslal kódovanou zprávu „Pireneje nalevo“, hned se bratři točili jako čamrdy…
Já byl s jídlem i pitím velmi spokojen, a tak jsem v klidu přešel i veliké příkoří, které se našemu stolu stalo: Přišli tam tři kočky, nabízely v rámci promoakce nějaké cigára, chtěli vyplnit dotazníček, pokecali, zavlnili boky, v hlubokém předklonu chápavě poslouchali opilecké pindy. Ale náš stůl přešly bez zájmu, i když jsem mával krabičkou vypůjčených cigaret (jsem nekuřák). Šly jen tam, kde seděli mladší klucí. Asi jem neměl vyřvávat, že jdu za chvíli do důchodu, protože já i bratři Úplňkáři vypadáme velmi mladě a zachovale, jiný důvod nezájmu tedy nevidím.
04. listopadu 2011 v 11.06
Nojo, další příklad, jak kolektivní psychóza může ovlivnit hodnocení. Pár dobrých vtipů, příhod, trocha zábavy a hned všici bodujou jak steklý. Jenže ty fóry jsme si tam přinesli my, k tomu nás hospoda neinspirovala. Dobře, putyka slušná, výběr piva slušný (možná jsi, Pochoďáku, byl až moc přísný) jídlo slušné (rozhodně ale ne na rozbití bodovací stupnice, podobné mají v každé lepší hospodě) prostředí pěkné, ale když odešla partička cizinců odvedle, bylo tam skoro prázdno, což poznamenalo i atmosféru (Februarie, plný počet za atmosféru v té studené maštali? Vlastně doslova studené, ten fukar u stolu, to bylo o zdraví). Ale hlavně: ať mě obluhuje třeba tlustej šerednej chlap, hlavně ať nosí! A já tam pětkrát (!!!!!) čekal bez piva na pivo dlouhé minuty. To je pěkný, že servirka je pěkná, umí si dát s hostem tekilu, ale ta sahara! Může opomenout jednou, ale u ní to byla norma. Prostě nenosila, leda až na opakované upomenutí. A jídlo servírovat taky neuměla, dávala ho přes hlavy druhých hostů do rukou místo na stůl, bez příboru a ubrousku. Až se tohle naučí, klidně ji adoptuju, protože byla fakt milá. Ale čtyři body (Padoleafe, Februarie a Pochoďáku) jste jí museli dát za dekolt, ne za obsluhu.
07. listopadu 2011 v 15.43
No jo BerVosmičko, pětka za atmosféru je u mne pětka za ty pěkný baby, no a protože jsi seděl zády k výčepu, prozradím Ti, proč Janička nenosila tak hbitě, lámala do sebe malý panáky a hovořila s mladými chlapci… (bestie).
15. listopadu 2011 v 12.55
Pochod, Febr a Ber8 seděli celou dobu ksichtem do Jámy a my, ostatní – zády. Není pravdou, že Bervosmička čuměl celej večer na mě a do zdi. Opačně. My, zbylí, jsme čuměli na Vás! Hm, ne že by mi to vadilo. U vedlejšího stolu se mladé tůristky sřídaly, a …ach … bylo kam hluboce pohledět. Já dal čtverky Jámě spíše proto, že tu ďouru znám a chodím tam „trucovat“, když musím na finančák P-1. Dekolt jsem viděl až na fotu výše uvedeném. Hm, troječky, hm, v horizontální poloze sice podpažní, ale nositelka měla cca 140 cm. Holt celá podpažní. První pivo popletla, ale zajímavá každopádně byla. Boha, po té zlaté mexické mě bolela kebule ještě celý příští den a ona nejméně tři panáky vypila s náma. Pokud měla s mladýma malé … no tož jsme blbí. Vem to čert. Včera jsem se tam nad Matuškou, zasněně, a jistě pro všechny kolem, velmi přiblble usmíval.