Dne 7.6.2022, tedy přesně na osumdesáté výročí pohřbu kata národa českého, kterému se po zásluze dostalo, co si zasloužil, kurva německá…. další konvektikl s bratry.

Komturem samozřejmě já.

Sraz – protože byl výjezd – tak již v 17.15 na Smíchovském nádraží, bus linka 317.

Včas jsme tam byli tři. Chyběl Icen, kterej má dnu a nemá prášky, a Padoleaf, který skončil v nemocnici, kam šel toho rána na kontrolu kardio a rovnou si ho tam nechali. Oba řádně omluveni, jen Pochoďák nikde. V 17.16 se nám na tvářích objevily úsměvy, protože bylo jasné, že díky tomuto konvektiklu bude sombréro fakt v permanenci. Páč Padoleaf a Icen dali vědět v předstihu, že nepříjdou, což dokonce Padoleaf dokumentoval fotem z nemocničního lůžka, volal jsem jenom Pocho:

„Nazdar, kde seš?“

„Já sem na Náměstí Republiky. Přijela ségra.“, povídá Pocho zvesela…

„Hm, my na Tebe čekáme, vole. Tě pustím nahlas, ať se všichni pobavíme…“

„Co se děje? A kde jste?“

„No na Smíchově, ty vole. Stanoviště busu 317. Máme konvent.“

„Ten je přece zejtra“, děl Pocho nejistě.

„Hovno, dneska je sedmýho, dostals sms, dokonce 2x a dvakrát vodepsals, že OK.“

„Ty krávo, já sem to posral. Já myslel, že to je zejtra… A sem tu autem, musím to někam přeparkovat.“

Hrůza v hlase spolubratra nám všem udělala dobře.

„Autem? To je dobře, přijeď na místo srazu, nebudeš pít a pak nás vodvezeš do Prahy.“

„Ty vole, na to seru, nikam nejedu…, nebo – hele, já si to ještě rozmyslím a dám vědět…“

Poslal jsem z mobilu Pochoďákovi souřadnice, odjezdy autobusů, přestupy, konečnou destinaci a nastoupili jsme.

Autobus celkem plnej, jezdit takhle do práce do Phy každej den a pak zpátky, to by mi jeblo. Ale s bratry dokážeme navodit atmosféru, byli jsme tři a já měl v tornistře 6 řízků v chlebu pomatlaným majonézovo-paprikovou hořčicí, s domácí vokurčičkou… a vychlazený plzně. Pocho mezitím vodepsal, že dorazí, ale že mu ujel před nosem autobus, a že se zpozdí vo hodinu. Prostě nádhera, život je fakt krásnej, když se kamarádovi nedaří.

U nás tří teda nálada výborná. K tomu ta svačinka, jen plzničky nebyly, protože bysme se mohli pochcat dřív než na místě srazu…

Přestup na bus č. 446 a v 18.15 konečná – Pivovar Kytín.

Zahrádka, v nabídce 4 speciály a pak 10, 11 a dvanáctka. Bylo z čeho vybírat. Kouřit se dalo na zahrádce. Při čekání na Pocho jsme se pokoušeli vybrat něco drahých kořalek, protože bylo jasný, že je na Pochoďáka rozpočítáme. Nakonec jsme se rozhodli podpořit druhou stranu probíhajícího konfliktu a dali jsme Ruskej standard, ale vopepřenej, protože jsme mysleli i na Padoleafa.

Pocho dorazil s hodinovým zpožděním, což vykoupil dvěma rundama fernetů a vodek s tím, že si do ferneta dával v upomínku Padoleafa taky pepř. Prej to je dost hnusný.

K jídlu 2x tatarák, jednou tlačenka a steak z krkovice. Kuchař trochu přepálil topinky, ale mně to chutnalo. Pochoďákovi po jeho kořalkách votrnulo a tak hned jídlo kritizoval, ale my víme, že von to tak nemyslí. Von to říká jenom proto, aby nebyl nezáživnej, že mluví furt jen vo tom svým mr.ání se zahnutým pérem.

Outrata 1786,- Kč, tedy 446,50 na každého. Což celkem šlo.

Zpět cesta autobusem, byl sem u busu první, zkoušel jsem přemluvit autobusáka, ať bratrům ujede, že se pak pro ně vrátíme,  že mu dám i diškreci, jenže prej to nejde, protože jsou kontrolovaný počítačem, každej metr a nastartování a tak. Takže díky moderní technice přestává bejt sranda. Což už víme dávno.

Cestou zpět se kupodivu nikdo nepochcal.

A to je celý.

Gynko. 

		8	3	4	4	2	4	4	29
		8	3	4	5	2	3	4	29
		8	2	2	5	2	3	4	26
		8	3	3	5	2	4	4	29
	*	8	4	4	5	2	4	4	31
		7	4	4	5	2	3	4	29
		47	19	21	29	12	21	24	173