Spojili jsme se před oázou u stáje železných ořůch a spojenými silamami jsme konstantovali, že Icen má nějakou špatnou DNA a že se tedy doba ledová poněkud zadrhne.
A pak už jsme se nalodili na škuner číslo 197 a vypluli na cestu předalekou. Plavili jsme se mnoha mořeti, objeli půl světa a třeba v Indočíně jsme byli aspoň třikrát. Vlny místy bárkou poněkud házely, ale naštěstí byl poruce vydatný námořnický stout, který nám zklidnil žaludky.
A pak nás koráb vyplivl na přístavišti romantického exotického ostrova, načež jsme se rozhodli, že si v těchto horoucích prdelích uspořádáme pyknyk. Padol se vytasil s luxusními námořnickými řízky z vorvaně, že jsme se olizovali až za ušiskama. Teda každej za těma svejma, pochopitelně.
Takže na místo činu jsme se nedostavili spojeně znaveni, žíznivi a hladovi, ale pěkně spokojeně najedeni a napojeni. Což ale neznamenalo, že by se do nás ještě něco nevešlo. Ale vešlo. Sjeli jsme spojenou pivní kartu nahorudolů, ochutnali nějaké spojené dobroty a i skřítkové nakonec vylezli, akorát že Icena nahradila konzerva.
Kulturní program byl pestrý a bohatý, někteří i na koloběžkách pojezdili nebo zapalovali a zhasínali a zapalovali a zhasínali tyčinku ze suchého listí. Vrcholem programu byla ale výuka znakové řeči. Co vše se dá říci několika prsty!
Jenže pak zazvonil zvonec a spojování byl konec. Návrat do civilizace už byl víceméně individuální, protože co člověk spojí, noc zase rozdělí. Ale nebojte, ne nadlouho. Ještě se 40kráte vyspíme kdoví s kým a zas budeme psát nové kapitoly dějin civilizace.
Ber8
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
* | 8 | 4 | 3 | 5 | 3 | 4 | 3 | 30 |
 |
6 | 4 | 3 | 4 | 4 | 2 | 4 | 27 | |
 |
7 | 4 | 4 | 5 | 3 | 4 | 3 | 30 | |
 |
7 | 4 | 3 | 5 | 4 | 3 | 3 | 29 | |
 |
8 | 5 | 4 | 5 | 5 | 3 | 4 | 34 | |
 |
7 | 4 | 4 | 4 | 4 | 3 | 3 | 29 | |
 |
43 | 25 | 21 | 28 | 23 | 19 | 20 | 179 |
26. srpna 2019 v 12.18
Fotka památné piknikové lavičky je noční, ale my pojedli výborné řízky s chlebem a kyselou okurkou za denního světla.