Bylo to už cítit ve vzduchu zhruba od poloviny ledna. Jakési elektrizující jiskření, možná natržená ozónová díra, změna tlaku, začátek konce gloubl worming, ví Bůh, nevím, ale citlivé povahy věděly, že se něco brzy stane.

A taky, že ano. Kdo věděl, zřel 23. ledna na setmělé obloze úplněk, a bylo jasné, že můj život bude ochuzen o první ráno v tomto roce. Sraz bratří v Hybernské, naproti Masaryčce, komturem jsem byl tentokrát opět já. Klobouk vyfásl Pochoďák.

Forbbiden se omluvil, chořel. Takže rychlý přesun zbytku na vlak, odjezd 19.01. První komplikace nastala s Icenovou jízdenkou, neb Icen nemá tramwayenku, neb jezdí autem nebo zadarmo. Druhý problém – řízky, kořalka. Bratři mne sice adoptovali, ale do reálného života nevybavili některými základními informacemi. Takže po nástupu do vlaku to začalo:

„Já chci řízek, vole. Jak jedu ve vlaku, jím řízky. To mám takhle od dětství. Chci svůj řízek!! Říká se tomu Pavlovův reflex!!“ „A já chci k řízku vokurky!! Malý, kyselý.“ „Kde máš kořalku!? Komtur nemá kořalku! Jak se někam jede, musíš mít pro nás kořalku“.

„Já dneska nepiju, mně stačej řízky bez chleba. Na řízky mám nárok!!“ Tak, a byl jsem v prdeli. Mé oprávněné rozpaky, že jsem to nevěděl, byly odmítnuty – „To tě mělo napadnout, vole.“

Nakonec mi bylo vysvětleno, že jakýkoli přesun bratří vlakem, letecky, lodí, znamená, že se komtur musí postarat o jejich mlsné žaloudky. Místo Cogito – ergo sum! v našem společenství platí „Cestuju – tedy jím!“ Ber8 tušil mé rezervy v organizaci a podělil nás z vlastní placatice, pouze Pochoďák striktně odmítl, že raději knihu, protože v lednu nepije alkohol.

Škoda jen, že Forbbiden si s námi nemohl chlapsky přihnout. Kořalka byla domácí!!!

Výstup z vlaku po 13 minutách, stanice Dolní Počernice, čímž prakticky všichni pochopili cíl naší cesty. Chvíli jsem bratry mátl, protože se mi podařilo nabrat azimut o rovných 180 stupňů špatně, ale nakonec Ber8 zavětřil, zavelel čelééém vzad a chytil správnou stopu. Padoleaf, který odmítá dlouhé přesuny, cestou mlčel, jak byl jsem mu vděčen. Stačily poznámky ostatních.

Škoda, že Forbbiden se s námi nemohl projít na čerstvém vzduchu zšeřelými Počernicemi a srkat zbytky kořalky. Byla domácí!!!

Cíl naší strastiplné cesty nakonec dosažen – Počernický pivovar, Náměstí hrdinů 3. Tedy furt ještě Praha. Ostatně, hned ve vedlejší hospodě už jednou konvent Společenství byl. Poměrně zajímavý interiér v historickém objektu, vystajlovaný moderním interiérem, s technologií uvnitř, a ozvláštněný několika kýči-solitéry, třeba lustrem z pravého českého chrustalu. Diskusi mezi bratry, že v interiéru chybí barový stůl, se necítím odborně hodnotit.

Forbbidenovi by se ale určitě interiér líbil.

Zajímavým kouskem byla cedulka „Zavřeno“, která visela na výstupních dveřích zevnitř a v podstatě bránila hostům odcházet domů. Velmi pozoruhodný způsob, jak zvýšit obsazenost.
Výběr piv byl výhradně z místní provenience – Počernická 10, 12, IPA 12, Barborka 13, APA 15 dokonce i pomerančová. Krmě interesantní a chutná – tatarák z hovězího pupku, žebírka z iberického selátka, bramborové hranolky s čedarovým dipem, vepřová panenka na grilu, pomalu pečený bůček a salát coleslaw.

Škoda, že s námi nebyl Forbbiden. Piva by mu určitě chutnala a z menu by si stoprocentně vybral. Všichni jsme mu věnovali tichou vzpomínku, a aby nám nezáviděl, empaticky jsme mu poslali foto.

Jídlo bylo proplachováno pivem, kořaličkami, pouze abstinující Pochoďák zapíjel bůček točenou limonádou, ovocným čajem a moštem. Jako jediný se pak divil výši útraty, při rozpočítání i s diškrecí vše vyšlo na 750,- Kč/hlavu (3.506,- Kč celkem). Prolít hrdlem v čaji a limonádě třičtvrtě tisíce vyžaduje opravdu silnou vůli a žaludek. Kdo jinej z nás na to má!

Za mne – pokud mohu hodnotit – prostředí příjemné, záchody ozvláštněny kukátky s hanbatými obrázky s vyholenými číčami ale i s dámou s hustě rostlou papachou. Vzhledem k tomu, že Ber8 tradičně vyzýval k tomu, abychom udělali ostudu, pokoušel jsem se kukátka vykroutit, ale ani v jednom případě se mi to nepovedlo. Patrně jsem nebyl první a personál s takovým případem počítal.

Škoda, že ty číči nemohl vidět Forbbiden. Určitě by si vybral. Příště mu je zkusíme alespoň namalovat na pivní tácek. Já namaluji tu papachu.

Obsluha – dle mého mohla být svižnější a s větším pochopením pro rozmary mlsných veltmenů (např. neumí naservírovat poloviční porci salátu…).

Přesun do centra taxíkem, takže letošní a vůbec první (!) návštěva tohoto pivovaru dopadla beze ztrát.

Pominu-li nedostatky ve své přípravě, chybějící řízky a Forbbidena, tak za sebe hodnotím návštěvu veskrze pozitivně.

Gynko

		7	3	4	5	2	2	4	27
		6	3	4	3	2	2	4	24
		6	3	5	4	2	3	4	27
		6	3	5	5	1	3	4	27
	*	7	3	5	4	3	3	4	29
		7	4	5	4	3	3	3	29
		39	19	28	25	13	16	23	163