Nejsložitějším úkolem každého konventu je – alespoň pro mne – zpracování zápisu. V podstatě od následujícího odpoledne se snažím poskládat obraz předchozího večera. Jenže – skládejte skládačku, když vám někdo schová části, z nichž se skládá hlavní obrys, že. 

Totiž zajímavá věc se mi poslední dobou stává – od doby mého členství v SÚ počet večerů neodpovídá počtu rán v daném roce. Běžný kalendářní rok  má 365 polední, popolední, večerů, a měl by, kurwa mít i 365 rán. Podle mých propočtů kalendářní rok člena bratrstva má rán jen 353, přechodný rok výjimečně 354.

Opusťme astronomii a pojďme k danému konventu a to pěkně od začátku. Místo setkání – Pivovar u Bulovky. Jeden z více než třiceti pražských pivovarů, tento dosud bratry nenavštívený. Zvolen mnou, neznalým, protože jsem pořád tak trochu v záruční lhůtě. Jenže – bylo by nespravedlivé tento pivovar do první stovky nevybrat. Podle Ber8 pivovar byl před lety pražskou špičkou v oboru ale od té doby je na sestupu. Že může vše skončit fiaskem mi došlo hned poté, co jsem při výstupu z tramvaje potkal bratra Icena: „Tys vybral Bulovku? Tak to máš hned jeden bod za odvahu…., hele, mně to nevadí, já můžu pít kořalku“.

Icen i Ber8 děli pravdu. Na čepu byla pouze 3 alkoholická piva.  Jejich jedinou zajímavostí bylo, že byla místní – dvanáctka ležák – a třináctky Weissbier a Festbier.  Ani jedno nestálo za mnoho. Oč chudší byl pivní zážitek, o to skvělejší byla krmě a obsluha.  Slečna servírka. Úplné dítě. Maruška. Úplně blond. S tetuáží a světlými chloupky na ruce. Víc jsme neměli spatřit. Sošné dívče jak z Pohádky o dvanácti měsíčcích. Tentokrát však mělo co do činění se šesti bratry Úplňku a to také není málo. Lýtka jí kmitala, když jsme si ji poslali tu pro famózní mnichovskou bílou klobásu s bavorskou hořčicí a teplým preclíkem, tu pro kuřecí křidélka, tu pro utopence a – jako vždy náročný gurmet Padoleaf – pro pivovarský guláš s dvojitou přílohou, tedy s knedlíky prokládánými  bramboráky.  Prostě knedlík/bramborák/knedlík/bramborák… vše pečlivě naskládáno, nevídané estetické dílko servírované s dětskou bezprostředností.

A my chlastali jak čuňata a Maruška se na nás smála, a my na ni prostopášně také, a bylo nám všem dobře a až tak moc, že jsme jí dělali různé návrhy. V tom svou přímočarostí opět vynikal bratr Pochoďák. Civěl na naší Marušku jako Calvéra. Rafinovanější Ber8  ji zkoušel zaujmout informací, že v restauraci před lety  zorganizoval koncert své kapely, a všichni dohromady jsme se ji snažili oslnit množstvím alkoholu, které sneseme. Takže nakonec na stůl žánrově přilétla tequila Sobrera Negra Silver a fernet a rum a slivovice a hruškovice a piva a tak pěkně dokola a bum sem a bum tam a jedééém glogloglo. Během večera došlo i na veselé historky, přičemž dvě z nich bratr Padoleaf nemohl díky všeobecnému veselí vypointovat a tak nás poslal do prdele s tím, že jsme čuráci a už z něj nedostaneme ani slovo. Ty pointy visí U Bulovky ve vzduchu dodnes, kdo chce, může je vidět nad stolem vpravo od dveří, ve výšce zhruba metr a půl. Kdoví, zda někdy někdo nějakou uchopí a dokončí. Pokud ne, nevadí. My se s tím ale smíříme, protože bratr Padoleaf je kamarád a my víme, že „na konci si nebudeme pamatovat slova našich nepřátel, ale mlčení našich přátel.“ Kdo takovou píčovinu řekl, nechť si každý zjistí sám.

Netuším, jak dopadne finální hodnocení, a nechci aby to znělo nějak pyšně, nicméně mám pocit, že nakonec konvent splnil, co měl. Veselo bylo, vizuální i orální zážitky s Maruškou také, chuťové buňky si rovněž přišly na své. Ale hlavně – potvrdil se předpoklad bratrů,  že tudy cesta nevede a že vyhýbáním se uvedené destinaci o nic nepřišli a nebyli ve svých předpokladech nespravedliví.  KDO NEMÁ PŘÍLIŠNÁ OČEKÁVÁNÍ, MŮŽE BÝT NAKONEC MILE POTĚŠEN. To platí jak o Pivovaru u Bulovky, tak například i o prcání. Tohle je podle mého jediné moudro, které jsme onoho večera zapomněli Marušce říct.

Celková útrata: 3514,-

Gynko.

		6	4	4	4	2	3	3	26
		7	4	4	3	2	3	3	26
		6	5	4	4	2	3	3	27
		3	5	2	3	3	4	3	23
	*	4	4	4	4	4	3	3	26
		5	4	4	3	2	3	3	24
		31	26	22	21	15	19	18	152