Demínka je jednou z těch staropražských restaurací, která v příjemném prostředí nabízí své služby s malinkou přestávkou již více než 128 let! Původně založená jako velkokavárna, je situována v domě č.p. 1, na rohu ulic Škrétovi a Anglické.
Secesní prostředí uvnitř vypovídá o historické hodnotě zdejšího prostoru. Vysoké stropy umně zdobené štuky, obloukem zakončené průhledy do vedlejších místností a sálů, to vše ji řadí mezi architektonicky neopakovatelné skvosty. V restauraci jsou prostory pro kuřáky a nekuřáky odděleny logickým zvýšením podlahy, takže v prostoru u baru a v prvním mezzaninu se kouří, nahoře u televize pak nikoliv. Demínka byla jedním z prvních PUOR, tedy Pilsner Urquell Original Restaurantů v Praze a je sympatické, že s čepováním jiných piv tu nikdy nelaborovali. Plzeňský Prazdroj je zde z tanku a na čepu mu sekundují Velkopopovický kozel, Birell, případně Fénix, který byl ovšem v době naší návštěvy lahvový.
V případě, že se ctěný zákazník zadívá do jídelního lístku, najde zde českou klasiku, jako jsou Dršťková polévka, Kančí špalíček se šípkovou omáčkou, ale také Halušky s brynzou a škvařenou zeleninou, případně Jablkový závin. Spolu s bratry jsme se rozsadili kolem kulatého stolu, který stojí na strategickém místě v mezzaninu. Obsluha byla milá a ochotně plnila všechna naše přání, některá, pravda, velmi zvláštní. Bratr Pochoďák požil již na odpolední oslavě narozenin a tak se do pití Prazdroje nepouštěl. Poručil si kafe a pak ještě jedno, pak k němu rum. To zachytil bratr Icen, který si dal také sérii kafe s rumem, ale bez kafe. Nato se oba shodli, že tomu francouzskýmu kamaremanovi vytáhnou nějakej kabel z mašiny, aby nemohl natočit francouzskýho farmáře, co v Praze hledal ženu.
Mám rád Prazdroj a mám rád hospodské prostředí, kde je možné kouřit a pít pivo. Rozuměj, takové prostředí, které pivaře apriori nevylučuje ze sociálního prostředí hospody nějakým kuřáckým přístřeškem, nebo stavebně oddělenou místností, které se hrdě říká například Formanka. V Demínce můžete v klidu pokuřovat a vychutnávat si pivo spolu s hosty, kteří jsou nekuřáci, aniž by jedna či druhá skupina byla jakkoli omezována.
Já, i někteří z bratrů jsme pojedli, abychom mohli relevantně ohodnotit všechny kategorie a když bylo sklizeno ze stolu, usnesli jsme se, že bychom mohli navštívit ještě přilehnou Pivnici U Demínky. Tady jsme už jen stabilizovali hladinu alkoholu v krvi. Krakonoš 12° horší Kácovu 10°, Fernetu půllitru … pak ten, co jsem mu rozuměl jen PNEUMATIKY … hle už je tu zase … Jdeme!
Pochoďák: Počkej, jdu se podívat ještě za Danielou(?) …
Forbidden.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
5 | 3 | 3 | 4 | 2 | 2 | 2 | 21 | |
 |
5 | 3 | 3 | 3 | 3 | 2 | 3 | 22 | |
 |
* | 5 | 4 | 3 | 5 | 3 | 3 | 4 | 27 |
 |
3 | 4 | 3 | 4 | 3 | 3 | 4 | 24 | |
 |
4 | 3 | 3 | 4 | 2 | 2 | 3 | 21 | |
 |
2 | 4 | 3 | 5 | 3 | 2 | 3 | 22 | |
 |
24 | 21 | 18 | 25 | 16 | 14 | 19 | 137 |
09. května 2014 v 12.50
Na kafíčko bych tam někdy zašel.
Ale na pivo jedině do té dolní špeluňky, ten výčepní byl skvělej. Ale nahoře ta… jak se jen…
19. května 2014 v 22.45
Demínka, Škrétova 1, Praha 2 První kávu si zde Pražané vychutnali v roce 1886. Největší slávu zažila v první polovině 20. století. Scházela se v ní pražská bohéma. Sedávali tu Stanislav Kostka Neumann, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, František Gellner.
Demínka byla tak necitlivě přestavěna, že její původní genius loci je ten tam.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/pit-tam-kde-sedel-kafka-067-/zpravy-domov.aspx?c=A070715_125612_ln_praha_hlm
Další příklad, jak zku…t krásný prostor velmi slavné prvorepublikové kavárny. Když už tam ten zasranej bolšán nacpal čepované pivo POUZE k jídlu (a že dost dlouho jinak dostat nešlo, leda, že skončila kuchyň…), tak proč toho nevyužít a neudělat tam hned PUOR – Pilsner Urquel Original Restaurant…
Zde byl např. vytvořen název nejslavnějšího českého fotbalového klubu viz citace z Wikipedie:
…na valné hromadě 9. srpna 1894 v kavárně Demínka během jednání povstal Vladimír Horejc a pronesl slavná slova: „Nechť se náš klub napříště zove AC Sparta!“…
Máme letos double. Hihi…
Teď tam točí plzeň…
Ach jo…
Ono je asi v Praze mraky noblesních kaváren a hospody žádný…
A taková to (i tak trochu za bolšána) byla nóbl kavárna. Vrchních jsem tam zažil jen pár a oba určitě tu první republiku pamatovali :-). Jestli si někdo z vás vybaví vrchního Skřivánka z Obsluhoval jsem anglického krále v úžasném podání Martina Huby, tak to byli oni. No musí se v hrobě obacet…
No nic méně noví soudruzi majitelé rozhodli takto a tak nás tam bratr Forrbidden zatáhl… On má vůbec takovou zvláštní úchylku :-). Jako Mimoň (tak říkám všem co nejsou z Prahy) je kolikrát oslněn restauracemi a restauračními objekty, kam by nás Pražáky vůbec nenapadlo zajít :-). No máme ho rádi a tak ho, se zaťatými zuby, respektujem.
No abych furt jen nekritizoval, tak jedno krásné pozitivum ten prostor má !!! A sice Dášu, vlastně Danielu :-)… Poznala na mne, že tu jejich trochu hořkou vodu pít asi nebudu a nosila mi krásný kávičky i když Latte macchiato mi odmítala přinést, že to nedělají… No asi se tam,ale JEN kvůli ní, ještě někdy vypravím 🙂 !!!
27. května 2014 v 11.30
Zcela souhlasím s bratrem Pochoďákem, že to není hospoda pro posezení chlapů u piva. Je to bezpohlavní kavárnorestaurace, kam může zajít akorát panička, buzerant nebo turista, nebo to to za lidi chodí do kavárnorestaurací. Ale nic proti tomu, i tyhle podniky mají své zákazníky a je dobře, že jsou. Ale proč tam tahat bandu chlopů na pochlastání! Jedna věc mi je ale divná: když to teda Pochoďák tak odstřelí ze stylovejch důvodů, proč dával za atmosféru trojku (a někteří bratři také – do které skupiny zákazníků teda patříte? Paničky nejste…), když právě kritérium „atmosféra“ se přesně hodí k hodnocení pocitu z výrazu podniku a zábavy, která tam probíhá. Ajo, už chápu, to ta Sparta..
03. července 2014 v 11.58
Absolutně nesouhlasím s bratrem Ber8. Někdy je potřeba koukat kolem sebe nejen na prostory, ale také na návštěvníky. Zde je příklad, jak si secesní prvorepublikový prostor našel své návštěvníky. Kolem nás sedělo víc chlapů než bab.