Psaní o Růžích je spíše romantickou ptákovinou neb ta mladá Ruska s kloboučkem (i bez), která z čůrání stoupala k neštíhlým chlapům po úzkých schodech (byl bych za debila, se o ni neotřít. Otřeli jsme se všichni, a kdo ne, záviděl.). Šestkrát otřená se k naší veselosti bohužel nepřidala, a my, bez romantiky, klesali do útrob pivovaru na degustaci.

Ale to je, komunikace příběhu, z páté sedminy. Počátek návštěvy Růží byl, pro mě na pivním degustačním festivalu na Hradě, v sobotu kolem sedmé, když sládek od Růží, podával pivo Jiljí (klášterní speciál pojmenovaný podle sousedního chrámu). Introvert, sládek, podával úžasný mok. I dokázal, beze slova, udělat, takhle kolem 19,00 hod., frontu na pivo v konkurenci devadesáti jiných. Co dodat.

Po šestém degustačním deci, jsem se v sobotu rozhodl pro konvent U Tří růží. Pro jistotu jsem se tam jel v neděli podívat a jemně pozřít. Ten speciál, s dominikánským názvem, působil jako v sobotu. Prostě, když si chlap dá kachnu, v mém případě, manželkou ukuchtěnou, zůstane mu krásná chuť kachny v těle ještě tak hodinu. To pivo fungovalo stejně. Schválně jsem jej zalil štamgastským plzeňským. Marně.

Další sedmina je mudrování technické. Rozhodlo se, že komtuři se mohou prohazovat. Za podmínek těžkých, ale mohou. Mudrování netechnické, bylo o historkách. O dírách na trhu, reklamách hospod, paletách, hlídačích parkovišť a jídle. Můj, hospodou, namíchaný speciální tatarák měl v sobě asi kedlubnu. Chlapům, ale vše jiné docela chutnalo.

Trestem úpící hlava pod sombrérem,  obdržela od chápajícího číšníka dvě papriky. No a vznikl problém. Tedy ne s nimi, jedna byla sežrána. Druhá byla, je a bude slavná.

S druhou paprikou byl problém. Byla najednou všudypřítomná. Všichni se s ní chtěli fotit. Najednou jsme byli v tak dynamickém prostoru, že vše mělo konotace i mimo Úplněk, a ta zasraná paprika byla všude. Za „paprikou“ přisvištěla i zahraniční návštěva a hrozí zveřejnění některých údů členů Úplňku na CNN (jednomu i ksicht). Bratři, tomu jsem nezabránil jen proto, že se vám to, potvory, líbilo. CHYBA TO BYLA!  Hodinu byl maglajz paprikový a motalo se vše, ve vrstvách, od prvního patra po sklep. Zmatek nad zmatek a každá hláška v sobě nesla několik dějů, příčin, povinností a já musel na cigáro.

Zmatek rázně ukončila manažerka od  Růží a nabídla nám vkuk do sklepa. No, pivovar. Víc nul před čárkou než kdekoli. Zaujala mě divná matice, kterou podkládala dekl na fermetačním tanku a skvělá chuť, prej nezrálého moku, který jsme koštli …… No, na jejím místě, bych poučeným pivním bulíkům bulíkoval víc. Příběh vzniku té dobroty bude ale asi složitější, než recepis manažerky – podle mě, bude mít v tom určující roli – onen introvertní sládek.

A co nakonec? Snad jen hlášku jednoho z nás ze sklepa: „To pivo je až moc dobré na tuto lokalitu.“ A odpověď manažerky?   …. zůstane tajná.

Padolaef

www.u3r.cz/cz/

		9	4	4	4	3	3	4	31
	*	9	4	2	4	4	2	4	29
		8	4	3	3	3	2	3	26
		9	2	5	4	2	4	5	31
		9	4	4	3	4	4	5	33
		9	4	4	4	3	3	4	31
		53	22	22	22	19	18	25	181