Při výběru restauračního zařízení pro 26. Konvektikl  jsem řešil velké dilema. Měl být výjimečný, bratrstvo nepřijímá nového člena moc často, a já se rozhodoval, zda zavedu bratry do nějaké pivní fajnšmekrovinky  důstojné tohoto aktu, nebo do hospody U Rotundy, kam jsem často chodil za socíku a která si stále zachovává svůj ráz z doby před 25 lety. Nutno dodat, že na tak  turisticky exponovaném místě je to unikát, který by si zasloužil památkovou ochranu státu.

Volba padla na Rotundu. A nelitoval jsem ani já, ani ostatní Bratři. Před běžnou agendou konventiklu, došlo k rituálu přijetí nového člena. Kandidát váhal, věděl že pokud svou krví stvrdí členství v bratrstvu, už pro něj není cesty zpět. Můžeme zvěstovat zprávu, že bratr Forbidden je členem Společenství Úplňku.

Interiér hospody U Rotundy za posledních 25 let mnohé změny nezaznamenal, jen televizor Rubín vyměnila nějaká plochá obrazovka.  Pokus o vymalování zadní místnosti se nezdařil. V půlce už došli malíři síly, ještě zkusil z posledních sil  několik zoufalých čáranců štětkou, ale své dílo nedokončil.

Klimatizační jednotka nad stolem už měla svá nejlepší léta zjevně za sebou, tento technický unikát na nás zíral zčernalou asi filtrační  vatou. Větrák nad WC fungoval, ale ani jeho hukot nepotlačil jednu z výhod hospody, totiž že na záchodě dobře slyšíte co si u stolu povídají, takže o nic nepřijdete a můžete po usednutí ke stolu  navázat konverzaci, i když jste na WC řešil nějaký složitější případ.

Světlý výčepní Staropramen bylo jediné pivo na čepu, ale docela nám jelo, bratr Padoleaf, který se více než  dvacet let desítky nenapil to také skousnul. Jídlo výtečné, matjesy (české suši) delikatesní,  rajská s knedlíkem chutná, masíčko měkké, no a kdo si dal sekanou, pootevřel dveře do kulinářského nebe. Ten starej olej prostě udělá neskutečnou vůni, nenapodobitelnou, křupavá kůrčička, chlebíček, hořčice, cibulka, no lahoda…

Český bols chutnal všem, pan vrchní byl příjemný, ceny na centrum Prahy mírné, jen se bojím, že tenhle unikát časem zanikne, a místo úžasné autentické hospody na nás bude za pár let chladně zírat italský butik.

Februarius

		2	4	2	1	4	3	2	18
		2	4	3	3	4	5	3	24
		4	3	5	2	5	5	2	26
		3	2	4	3	5	4	2	23
	*	5	4	4	3	5	5	2	28
		6	2	3	4	5	5	2	27
		22	19	21	16	28	27	13	146

1. Februarius píše:
   25. listopadu 2011 v 14.32

   Komentář k hodnocení: Jsem spokojen, je to v mantinelech ostaních hodnocení, kdy svolavatel Velký Komtur dává vyšší hodnocení, prostě se mu ta jím vybraná hospoda líbí, že bratře ………. . Rozdíl v hodnocení obsluhy mezi Februariem 4 a dvojkaři vídím v tom, že dvojkaři děsně chlastali a vrchní to nestačil nosit, což je chyba vrchního.

2. Forbidden píše:
   25. listopadu 2011 v 17.01

   Když jsem postoupil do užšího výběru adeptů na pozici nového člena společenství, bylo mi jasné, že je potřeba zapadnout. „No jo,“ říkám si, „oni jistě vymyslí takový přijímací rituál, ze kterého budou mít sami užitek.“ Chyba lávky! Při mém podřezávání ostatní bratři odvraceli tváře a ptali se jeden druhého jestli už..! Jistě, nakonec jsem musel. Při neustálém podprahovém nátlaku: UŽ SE ŘÍZNI, k tomu došlo…

   Musím říci, že takový spolek, s tak pevnými zásadami a pravidly, neznám. Nyní jsem jeho hrdým členem! Díky bratři!

3. Padoleaf píše:
   30. listopadu 2011 v 18.13

   Rotunda byla pro mě překvapením. Hlavně proto, že existuje. Na takovém místě a s jednou vodnatou desítkou na čepu, … Ale, ono to po čtvrté zelené chytlo „tu naši atmosféru drsného humoru“, a socialistické retro se už dalo snést. Společenstvo se totiž, evidentně šťastně, přehouplo přes problém s výměnou jednoho člena. A ještě jeden přípodotk: Všechny naše rituály a společné zážitky, tvoří vnějškově zcela utajenou a vnitřně až absolutně otevřenou atmosféru. Nejednou se probírají tak drsně intimní pocity, historky či činy, které by v jakýchkoli jiných společnostech měly silnou vnější odezvu a byly by příčinou xletých drbáren či např. rozvodových stání. Jasně, máme to napsáno v základních dokumentech, ale těch 26 prožitých večeronocí už není o písmenkách. Jde to na dřeň a stojí to i krev.

4. Ber 8 píše:
   02. prosince 2011 v 16.28

   Bratři. Myslím, že bychom se v těch hodnoceních měli ukáznit. Také mám stokrát raději špeluňky než snobácké bary. Ale od toho máme kategorii „atmosféra“. Tam patří subjektivní dojem. V ostatních kategoriích bychom se aspoň trochu měli snažit o soudnost. Přece špeluňka páté cenové skupiny s hajzlem místo toaletou, s klimakterizací, že které padá svinstvo do jídla, a s nevymalovaným interiérem sto let nemůže dostat čtyřku za prostředí. To si pleteme osobní sentiment s opravdovým hodnocením. Pětka za jídlo je taky ptákovina: to budeme Rotundu přihlašovat na Michelinskou hvězdu? Já jsem taky rád, že tahle hospoda mého mládí přežila. Ale ještě jsem radši, že hodně jich nepřežilo a místo nich jsou dnes kvalitní doupata. I s tím pivem opatrně: jednou dáme dva body za plzeň a gambáč, pak šest bodů za desítku starouše…

5. Februarius píše:
   03. prosince 2011 v 17.58

   Já si myslím, že nemůžeme mít pětku za jídlo pouze pro restaurant s michelinskou hvězdou! Když si dám ve čtyřce která je spíše pětkou skvělé matjesy, sekačku na stokrát přepáleném oleji s úžasnou vůní a kůrčičkou, tak tam prostě za jídlo s klidnýn srdcem vysmahnu čtyřku. Jo a ta rajská, to bylo hodno Lokálu, schválně tam někdy na rajskou zajdu, jestli bude lepší než U Rotundy. To samé platí o prostředí. Prostředí čtyřky může být za pět, jako prostředí snobárny za dvě. No a to pivo, normálně bych se smíchovského výčepního nedotkl, ale mě tam prostě chutnalo. Ale je také možné, že už jsem starej, blbej a sentimentální…

6. Pochodak píše:
   22. prosince 2011 v 11.39

   Bervosmičko neber si to tak. Ono se na to dá podívat i obráceně. Všimni si, že ostatní bratři se v celkovém hodnocení seřadili s body od 23 do 28. To Ty jsi uletěl s těmi svými 18 🙂 ! Navíc – a to jsem si desinu z velkochovů už nedal v hospodě řadu let!!! – mě zkrátka tam ten Starouš opravdu chutnal. Nevím jestli to nemá nějakou souvislost s geniem loci, zvlášť v noci :-), ale bylo to zkrátka tak.
   Howg.

Komentáře

Pro přidání nového komentáře k tomuto článku, se musíte nejprve přihlásit.