Vyšehradské Podskalí oplývá množstvím restauračních zařízení, které vzdorují času a zachovávají si svoji tvář. Pozval jsem bratry do restaurace U Trajců. Hned v úvodu došlo k malému zádrhelu, rezervovaný stůl byl obsazen policisty. Ale než nám spadla pěna z Bakalářů a Dudáků u výčepu, sbalili si chlapci v modrých košilích pendreky a šli pomáhat a chránit.
Interiér U Trajců není vyloženě hospodský, původní stoly a lavice zmizely společně s nájemcem, který nechtěl platit vysoké nájemné. Teď je to takový kavárensko hospodský hybrid. Sledování play off extraligy ledního hokeje potěšilo příznivce Slávie, ale ostatní hosté nebyli televizí rušeni.
Desítka Bakalář ani jedenáctka Dudák bratry nenadchla, nakonec jsme skončili u Plzeňského Prazdroje. Tedy než došel. Číšník s podivným svitem v oku nechtěl opustit výčep a narazit ve sklepě další sud, a tak jme opustili restauraci U Trajců se smíšenými pocity. Už dosti bylo příkoří při nekonečném čekání na celkem obstojné jídlo, déle jsme mučení hostů snášet nemohli!
Azyl jsme našli v restauraci Pod Slavínem, kroužkovaná dvanáctka Budvar byla tím nejlepším pivem, které jsme večer pili. Bratří se kochali sličnými tvary studentek v hostinci, blízké fakulty na Albertově je nekonečnou zásobárnou krásných výtvorů přírody v nejlepších letech. Předtím ale též pochválili jedinečný pohled na osvětlený kostel Petra a Pavla, jsou to muži širokého rozhledu.
Podskalí na svoji pivně gastronomickou perlu zatím čeká. Nějakou pořádnou pecku, jako je PPT nebo bar Chýše či Kulový Blesk.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
4 | 1 | 3 | 3 | 2 | 3 | 3 | 19 |
|
 |
4 | 1 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 20 |
|
 |
4 | 1 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 20 |
|
 |
4 | 0 | 3 | 3 | 4 | 3 | 3 | 20 |
|
 |
* | 5 | 3 | 4 | 3 | 3 | 4 | 3 | 25 |
 |
5 | 2 | 3 | 2 | 2 | 3 | 3 | 20 |
|
 |
26 |
8 |
19 |
17 |
17 |
19 |
18 |
124 |
25. března 2011 v 16.10
Po intermezzu s čínskou restaurací a dvěma velikými béžovými hlídacími lvy už je to zas celkem normální hospoda. Zařízení prosté, obyčejné, příjemné. Chodí sem hodně mladí a pro ně je vymyšleno velice lidové menučko za stovku i s tuplákem desítky. Vůbec jídlo tu je dobré, výběr veliký a zajímavý. Jen se na to jídlo čekalo sedmdesát minut, což je přece jen moc. Postupem času vázlo i pivo, což asi fakt bylo tím zvláštním leskem v oku jinak příjemného čašníka. Oceňuji snahu nabídnout jiná piva než ta neprofláknutější, ale když jsou na čepu tři desítky, člověka to za chvíli omrzí a má chuť na plnotučné. Jenže to když dojde, je třeba zvednout kotvy, protože z těch desítek bychom se za chvíli nafoukli jak pumlíče. Ale člověk měl tendenci to ze sentimentu vše odpustit, protože zrovna u téhle hospody člověk skončil svou pouť památného 17. listopadu 89. A aby ironie ó sudu byla dokonalá, tak náhradní hospoda, kam jsme se přesunuli, byla zase místem, kde to pro člověka onen památný listopadový den tehdy začalo.
27. března 2011 v 21.20
Přesně !
Konečně jsem na vlastní oči viděl, že se z „číny“ může stát zase normální hospoda. Uff. Do teď je to všude okolo mne naopak :-(… Tak za toto pozitivum jsem bych ochoten snést mnohé a taky snesl, ale Balalář a ani Dudák nestály na moc a když po druhém Prazdroji už další nebyl, tak nezbylo než emigrovat. A nutno podotknout, že Budvar kroužek nezklamal…