Sešli jsme se. Tentokrát na bývalé periferii, tedy v Vysočanech, kousek od metra stejného jména, po pár semaforech doleva, pozor na tramvaj, a doprava. Rozhodně to není v Podskalí jak by si někdo mohl myslet. Ani tentokrát jsem bratry nenapnul k prasknutí a vlastně je zklamal svým přichodem v 18:50 jako předposlední, co se dá dělat. Bratr Bylbo se přiblížil pár minut po mně.

Tentokrát u stolu na jméno pan Červen, na zahrádce. Zasedl jsem zády k břečtanu, pěkně abych měl možnost pohodlně zapřít sombréro, jež jsem vyfasoval za své zabukaření do poslední chvíle. Tentokrát byl výběr hospody překvapující tím, že kromě mne a Gýnka tam nikdo nikdy nebyl. Gýnko tedy před čtyřmi desetiletími. Bylo docela vedro a měli jsme příjemného číšníka po operaci, který zařídil co nám na očích viděl. A protože mu často svítilo sluníčko do čela, museli jsme si nejen o tácky říci opakovaně. Tedy zejména prostřednictvím Pochoďáka a Bylba v čele stolu. Přišli první skřítci, jež jsem objednal na počest jasně definované diskuse o tolerancích času.

Na čepu bylo více jak šest piv, které jsme ochutnali. Mne zaujal Clock GLEE 11° a oblíbené pivo pokud se nemýlím z Hořic, tedy 300 kurven JungBerg 10°. Dál tam měli obligátní Prazdroj, Ratar a Dalešickou 11°. Proud 11° byl podle Ber8 nedobrý. Diskuse plynula, od každého něco. Ber8 tentokrát neumíral, ale mně to nějak straší. Prostě nám chyběla čiperná servírka, která byla týden předem. Tak se to nějak převalovalo, počasí skvělé, bratři se v diskusích dělili a zase spojovali a mne zatěžovalo sombréro až mne z toho rozbolela hlava. Tak jsem byl asi milejší než obvykle a tímto se poněkud kaji. Gýnko se pokusil zaujmout našeho číšníka komunikací ve slovenštině, nic méně se podle nevrlejší reakce úplně nezadařilo.

Ber8 si dal grundle, nějakcí šneci se doplazili na náš stůl. Ba i chipsy domácí nám zachutnali. Pak tataták a křídla na kterých poznáš svět. Ale vrchol kulinářského večera byly Přeštické krkovičky s výbornou omáčkou s liškami. Budu muset zas a znova… Místní Papouch ve voliéře se krotil, tak nejsprostší jsme tam asi byli my. Ten ale umí povídat, to vám povím.

A tak jsme to v lokále ukončili a zaplatili i s 11% dýškem 7k. A vytratili se do víru města. Po cestě metrem některé z nás mačkaly faninky nějakého psa baskervilského z koncertu. Byly fakt divný, většina měla koupací čepice a namalovaný fousky. K čemu je to vlastně dobrý?

Zaznamenal Tetřev
www.uhubatku.cz

		7	3	3	4	3	3	4	27
		7	2	2	4	4	3	4	26
		8	2	3	4	3	3	3	26
	*	6	3	4	4	3	3	4	27
		6	3	5	4	4	3	4	29
		7	2	5	4	1	3	3	25
		41	15	22	24	18	18	22	160

Gynkův tatarákový memoriál: hodnocení 10