Je lednový, nepříjemně mrazivý nedělní večer. Lidé na konečné metra Háje se buď snaží zmizet do přijíždějícího vagónu, nebo zachmuřeně zachumláni vyhlíží svůj bus. Připadá nám, že jen nám pěti oči září a dušičky se těší na děj další…
A taky, že jo ! Po jízdě čítající dvě zastávky busu, přicházíme k nevzhledné panelové krabici a zde, ještě před vstupem, nás bratr Ber 8 upozorňuje na to, jaký je rozdíl mezi pohledem zvenčí a pocitem uvnitř. Dáváme mu za pravdu. Zvláště pohled na ostatní členy Úplňku co zde v této restauraci jsou poprvé je zábavný a uznalé pokyvování jejich hlav mi dává za pravdu, že jsem nevybral špatně.
Hospoda sice působí trochu jako ratejna, ale ratejna moc hezky a příjemně hospodsky zabydlená ! Zde v přízemí bylo tak na cca 30% plno, ale na tuto nedělněvečerní hodinu, žádný div. Sedáme si ke stolu hned vedle baru a začínáme se rozplývat nejdřív nad nabídkou jejich vlastních piv (sv. ležák 12°, Jihoměšťan polo. 11°, tm. 14°, Vánoční 15° a Svatomartinský Bock 16°) a posléze i nad nabídkou jídel. Jak jsme správně společně konstatovali, jídelní lístek v sobě nezapře svého tvůrce a majitele v jedné osobě – Fandu Richtera – a jeho bývalé působení v Německu.
Na jídeláku je tolik pivních jídel až oči přecházejí. Nutno podotknout, že chcete-li se dosytnosti piva napít, tak se o jídlo s někým rozdělte, neb porce jsou královské a např. po absolvování celého talíře úžasných Bavorských spälzlí – fikaně podávaných bez udání gramáže – máte tak chuť si jít dát spíš dvacet, než pokračovat v pití ☺…
Hospoda má v létě se zahrádkou sice obří kapacitu cca 350 lidí, ale právě z minulého léta vím, že byť v pár lidech si někdy horko těžko sednete. Co jsme obdivovali nejvíc, byl výkon servírek z vyprávění Ber 8, který hospodu zažil právě natřískanou k prasknutí a jeho popis křehkých dívčin které se vláčí s mraky piv do ochozu v prvním patře plného žíznivých lidí v nás vzbuzoval úžas a představu opravdu těžké práce.
Při odchodu si mnozí z nás slibovali, že v Jihoměstském pivovaře rozhodně nejsou naposled. Zaslouží si určitě další návštěvu.
Pochoďák
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
7 | 4 | 4 | 4 | 2 | 3 | 4 | 28 |
|
 |
6 | 4 | 5 | 4 | 3 | 3 | 4 | 29 |
|
 |
4 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 2 | 21 |
|
 |
6 | 4 | 4 | 3 | 3 | 3 | 4 | 27 |
|
 |
7 | 5 | 5 | 4 | 4 | 4 | 4 | 33 |
|
 |
* | 8 | 4 | 5 | 4 | 3 | 3 | 4 | 31 |
 |
38 |
24 |
26 |
22 |
18 |
19 |
22 |
169 |
03. února 2011 v 16.14
Je to zázrak. Něco jako oáza na poušti. Vydupat ze země v téhle panelákové bezútěšnosti něco, co dá lidem radost, je dílo na medaili. A to říká ten, kdo se před 25 lety 250 metrů odsud pokoušel o něco podobného. Přidávám se k pochvale jídel a skvělé obsluhy. Za zmínku stojí i vybavený stage, jen by to chtělo občas nějaký program. Bohužel měl večer i svůj ehm epilog. Tři z nás (tedy 60 procent) muselo hodinu či dvě po odchodu z pivnice velmi podstatně zrychlit svůj krok. Že by to mělo na triku ještě koncem ledna podáváné vánoční, ba dokonce ještě svatomartinské pivo? A že kvůli potřebě odpití těchto archivních titulů nebyla na čepu pšenice? Ale kdoví, třeba jsme jen cosi chytli v metru..
03. února 2011 v 16.30
Když jsem kráčel od zastávky autobusu přes zanedbané sídlištní budovy, připadal jsem si jako na Ukrajině, odporná periférie. O to příjemnější bylo překvapení při vstupu do zrekonstruované budovy (snad bývalá výměníková stanice?), kde je Jihoměstský pivovar, rozuměj restaurační pivovar.
Bavorský rukopis majitele je zde vidět nejen z jídelního lístku, na skvělé spetzle se sýrem už nemusíte někam k Mnichovu, ale stačí dojet metrem na Jižní Město. Jídlo bylo vynikající, bratři zdegustovali kde co, porce obrovské. Jen jsem postrádal na jídelním lístku nějaké vdolečky, lívance nebo tak něco jako sladkou tečku na závěr.
Večer nám zpříjemnila skvělá servírka, inteligentní, příjemná, předvídavá profesionálka. Taková dívčina je opravdu k nezaplacení, neptá se na co chcete tři prázdné talířky, ale přinese k nim i příbory.
Uprostřed paneláků se dražší specielní piva prodávají těžko, o tom nás přesvědčilo několik zteplalých kousků přinesených na náš stůl. Také zažívací ústrojí některých bratří začalo spěšně vylučovat piva, která asi čekala na zákazníky moc dlouho. V létě se do Jihoměstského pivovaru určitě vrátím, posezení na zahrádce s dobrým pivkem a šancí vrátit se domů v pohodě metrem mne láká.
07. února 2011 v 1.32
Dojem z pivního chrámu, vcelku výbornej, ač já (část z 60 %) jsem supěl po svejch nahoru z Vltavské na Letnou a stih to jen o fous. On to možná byl problém přežranosti, ale i kdyby. Do hospody se musí chodit s odpovědností. Pivsona z močopůdnosti nikdo zeztrhá, a přiznejme si pánové, kolik samoserů jsme za svůj aktivní pivní život již vypili. Ta jedenáctka byla výborná, a že bych po deseti plzních (či jiných podobných) měl stolici zahuštěnou, to tedy nee. Ni průser, navíc, půvabný večer.