No, prazvláštní je vám, ta hospoda na konečné tramvaje. Teda, já jel raděj dročkou neb si pamatuji, že v tomto spořilovském prostoru jsem se nacházel naposledy při rozdělování SSSR. A pak ty zácpy předvánoční…
Pivní tramvaj má ale něco do sebe. Objednáte-li si na jídeláku L to poslední, z kuchyně přisviští kuchař a poradí, píšou. Hm. A ona přišla Sirael. Svět pražských hospod není velký. Ale toto! Sirael za ta léta „změnila účes“, úsměv má kouzelnice potvorná furt stejný – jako tehdy, když jsem ji před x lety za průser v jiné hospodě poslal poslem druhý den kytku. Ale: “ jaké chutě máte, pánové“, zeptala se suše. No, ale já začal děj tak po první třetině.
Takže suché zpravodajství: První příchozí pije druhé pivo dlouho před sedmou. Já vcházím 18,46 také žízniv. Zbytek termínové pětice 18,59 spíše naštvaně, protože si neuvědomili, že tentokrát se čas měří uvnitř. A bembelín, co má beranici snad předplacenou, dobíhá 19,02 a chce uříceností uhádat, že už tam několik minut je. Protestuje přiměřeně a 19,09 si vráží beranici na hlavu.
No a teď zase emoce: Na stole stála medovina. S číšníkem Bejčkem dohodnutá prvním. Já sednu ke stolu a zkoumám, co že to tam již stojí a dostanu pohlavec do hlavy stejný jak dal Macek Drátovi. Taky ze zadu a zcela nepřipraven si řku: to začíná drsně. Číšník hosty mlátí. Prej nejsme ještě všichni. A ještě k tomu pivo Chotěboř. Čuchám k tomu zprvu nedůvěřivě, neb název vzbuzuje pocit z piv polských, ale najednou ukecanej číšník Bejček mele a mele a tož Ti nezbývá, než se napít. … a to pivo je skvělé. Nostalgické. Tak nějak mi připomnělo oslavu mých osmnáctin.
Jídlo. No, negativní byl jen nedostatek párátek. Trošku chaotický druhý číšník. Pak přistál na stůl talíř. A zde končí suché zpravodajství. Emočně musím přiznat, že ta pikantní panenka mě po předvánočních zabíjačkách vrátila k vepřovému. Této poživatině se dalo vytknout jediné: nedostatek reklamy.
Zpravodajství: Pomluvy jsou pravdivé. Majitel Bejček v akci ve své hospodě je těžko k překonání. Chrlení informací o tom, jak vzniklo pivo Tramway, proč tam zrovna jeden Maďar, v mrtvém bodě hospody – proti záchodům – prodává úžasné klobásy, proč ta sladká a drahá hruškovice je nejgeniálnější (teda zrovna si dávám u psaní hruškovici na které je fixem napsáno H10 a ta je, ehm, vesnická a lepší). Bejček holt i díru do stolu vykecá a pozitivně, když chce. Jen ty dveře hospody mu nezavíraly samy. Tak k nám každou chvíli zavítal mráz. Připomínka, že dokonalá hospoda v Praze není. Jo, kdyby byla, nemuselo by být Úplňku.
No a co psát dál, že má Bejček skvělé pivo? A hnedle několik? Já, třicet let postižený plzeňským jsem si na Plzeň ani nevzpomenul. Tož tak.
Padoleaf
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
9 | 3 | 4 | 3 | 4 | 3 | 4 | 30 |
|
 |
* | 9 | 3 | 5 | 3 | 4 | 4 | 5 | 33 |
 |
9 | 5 | 5 | 5 | 5 | 4 | 4 | 37 |
|
 |
9 | 3 | 4 | 3 | 3 | 3 | 4 | 29 |
|
 |
9 | 3 | 4 | 3 | 5 | 4 | 4 | 32 |
|
 |
9 | 3 | 4 | 3 | 4 | 4 | 4 | 31 |
|
 |
54 |
20 |
26 |
20 |
25 |
22 |
25 |
192 |
30. prosince 2010 v 14.04
PPT těžko hodnotit nestranně. Ale zkusme to. Limitující jsou hlavně prostory. Ale v jejich rámci je vykouzleno snad maximum. Igorova fresková výzdoba je jednoduše mimořádná a sama inspiruje k uchopení stylu (a asi i naopak). Soritment jídla a základních nápojů naprosto chápe potenciální klientelu a ještě jí dopřeje oživení. Ovšem zcela průkopnická práce s prezentací lokálních piv, to je na medaili. A k tomu hvězdný výběr whisek a rumíků, jaký v „obyčejné hospodě“ skoro nemá obdoby. Není sranda pořád, rok za rokem, den za dnem tlačit tuhle káru dopředu a nedovolit jí, aby zapadla do bahna všedního průměru. Je to trvalý boj, kde ani o dílčí prohry není nouze. Boj s kuchaři, personálem či dodavateli je někdy vítězný, jindy spíš nerozhodný. Musí to unavovat, ale Bejček se vždy vzchopí a dodá té mašině novou šťávu. A tak ze zásadnějších věcí chybí snad jen jediná: aby to doprčic už konečně pořádně vydělávalo.
01. ledna 2011 v 13.02
V odporné boudě na konečné tramvaje, kdy by jste hledali spodinu s výherňáky, fetem a dalšími neřestmi, je nádherná hospoda. No hospoda, ono je to něco tak originálního, že se dá těžko zařadit do nějaké kategorie bar, restaurace nebo hospoda. Těžko popsat, nutno vidět a ochutnat. Koho zde potkáte? Určitě nějakého cizince-pivního fajnšmekra, neboť sláva První Pivní Tramwaye ve světě je obrovská. Pak pár štamgastů desítkářů, pár kravaťáků, a další rozličný mix. Kdyby tuhle nádheru někdo provozoval v Americe, tak má síť Pivních Tramvají a je opravdu těžce za vodou. Tady majitel bojuje jako lev aby přežil. Tahle hospoda totiž na konečnou tramvaje nepatří. ta má být v centru, a má být „in“ v ní popít skvělá pivka, nekonečný výběr kvalitních rumů, whisky a já nevím čeho všeho dobrého. A jídlo? Také skvělé, francouzská zelenina mne naprosto nadchla. Jediná výtka patří k obsluze, ta je zjevně zacílená na desítkářskou kategorii hostů. No a co popřát majitely? Aby tady brzy zkrachoval a přestěhoval se na nějaké lepší místo, kde to znovu rozjede s plnou parádou.
03. ledna 2011 v 20.13
Bez komentáře.
P.S.: Jen chci podotknout to, že První Pivní Tramway je ZARUČENĚ nejlepší hospoda v Evropě vykřikoval ten maník ze Shefildu 🙂 !!! A ten má pravdu :-).
14. ledna 2011 v 13.14
PPT má mezi znalci dostatečné renomé, takže nebudu opakovat již řečené.
Co mě ale šokovalo, když jsem při snaze si přečíst menu utrousil ‚..A brejle by tu nebyly, co?‘ šenkýř opáčil ‚Kolikátky?‘. ‚No dvojky‘. A ty za 30vteřin přistály na stole se slovy.
‚Dyk v každý normální hospodě maj přece na baru dvojky brejle‘:-)
Třešínka na dortu byl pak maďarský pozdrav zprostředkovaný Zsoltim Katonou a jeho dobrotami. Však ani jeden stolovník neodolal a u nás se po jeho originálně okořeněné, bezmála metrové klobáse, už dávno zaprášilo. Ale mám kontakt.
Prostě, mně se tu počertech líbilo.