31.5.2019 jsem hned ráno začal pěkně z vostra… Vyskočil jsem z postele, nažehlil na džínách – ostré – puky a vyrazil. Den byl jako malovaný. Bylo jasné, že dnes to bude jen samý úspěch. Od 9.30 porada, čekalo mne povýšení, do nechtěné funkce, ale kolegové si nebrali servítky, prý jsem – ostrý – hoch a nikdo jiný se na to nehodí.
A hlavně, další konventikl, stodvanáctý, a já, v tento úspěšný den, samozřejmě komtur. Jako člověk, který nenechává nic náhodě, jsem vybíral ze dvou restauračních zařízení. Příprava by se dala srovnat s manévry US Army, před projížděním ČR po D1. Bylo nad slunce jasnější, že dnešní den dopadne prostě dobře.
Restaurant první (nově otevřený s pivovarem) navštíven deset dní před konventem, zamítnut jako nevhodný. Člověk zná nároky bratří a tak nelze nechat nic náhodě. Vyrazil jsem do varianty záložní. Cestou míjím pivní bar, kam občas zajdu, zastavil jsem se, dal si jednu jedenáctku, první patnáctku, druhou patnáctku, třetí…. a najednou koukám a říkám si – takový krásný prostředí, sem vyrazím s bratry. To budou koukat. Zabukoval jsem týden před konvektiklem stůl, tři dny poté jsem zavolal majiteli, zda s rezervací počítá a den před jsem zašel na pivo se opět ujistit. Slečna potvrdila, že místo je nachystáno a že se těší…. Vrchní štáb NATO by ze mne měl radost.
Tedy cesta do práce, tam proslovy, – ostře – řezané tváře asketických kolegů, na závěr několik sklenek něčeho – ostřejšího -… pak cesta domů… Synek mi nabízí k večeři ze dvou jídel – s díky odmítám… „Jdu na bavorskou klobásku a syrečkový chléb, nenuť mi ňákou domácí kychyni“.
Beru sombréro a pěkně z vostra jdu na místo srazu – kostel sv. Prokopa. Míjím Milíčovu ulici a koukám – moji bratři stojí před Pivním barem Ostrý a chystají se k Prokopu. Netuší, že právě vyšli z baru, kam zanedlouho opět zamíříme. Před sv. Prokopem čekáme, v – ostrém – slunci pozorujeme vyrýsovaná těla mladých dívek. Devatenáct nula nula, Bylbort v prdeli, takže dobrá nálada, o další sombréro je postaráno. Icenovi přes protesty vnuceno sombréro již na ulici.
Volá Bylbort, kde je místo srazu, povídám – „Pivní bar Ostrý, vole…“.
Mezi bratry zavládly rozpaky, Berosmička prej – „tam sme byli…“ „No jasně, dyť sem viděl, že vocamcať vycházíte…“ Pocho – „né… vole, tam jsme byli… „
Zkoušej to chlapci, ale na nás – ostrý hochy – jsou krátký: „No dyť říkám, dem tam znova, mám tam zabukovaný místa…“ „Ty vole, ještě jednou – tam už jsme byli před lety….“ „Hovno“.
„Žádný hovno, koukáš na web společenství, vole?“ „No jasně – tam nic není.“ „Tak se koukni, šedesátý první místo“, strká mi Icen před voči mobil a směje se jak Kalvéra. Kopnul bych ho do holeně, ale vidím najednou všechno rozmazaně.
„Zanedbaná příprava, voleéééé, tos posral!“
Serotonin, oxytocin a další libé hormony, nashromážděné za celý úspěšný den se mi okamžitě vyplavily a jsou na nule. Je mi jako Cobainovi, když stoupal na střechu s flintou. Jsem v prdeli.
Jdu za slečnou do baru s tím, že rezervace neplatí, páč sem blbej. Mile se usmívá…. A já bych blil.
Nakonec padá rozhodnutí – „Tak jdeme tady do Pivotéky ŽižkOFF“…. Je mi zle. Tam nevařej. Naštěstí v nabídce mají klobásu na grilu… Zkouším objednávat – nemají nic. Objednám buráky, čipsy…. Padoleaf namítá, že má hlad, že chce nějakej posranej kus žvance vod Arabů, že mu mám donést lístek, že si vybere….. chci umřít. Arabové na Seifrtce nemaj ani lístek… Asi se už mezi ně nevrátím, to nebude možný přežít, to, co nastane… To bude Dantovo Peklo. Naštěstí v Milíčový naproti je vietnamská restaurace s thajskou kuchyní. Beru vod nich lístek, že ho dnes donesu zpět… „Pídete?“ „Co?“ „Pídete?“ „Jo, pídu hned.“ „Vole, cos to dones, to je polední menu, to maj do patnácti hodin“ – Bylbort mezitím dorazil, nestydí se, že pozdě, snad se na sombréro i těší a tak ještě má narážky. Chce se mi brečet. Nakonec objednáváme thajskou kuchyni.
„Hele, vole, proč nejdeme vedle, do baru Ostrý, třeba tam maj zabukovaný místa, kam nikdo nepřišel… tam maj príma klobásy“. Chlapci si mne užívají. Ano, mají mne rádi.
„Děte do prdele, čuráci“, povídám smířlivě, „slovo – Ostrý – už dneska nechci slyšet..“ Asiatka přinesla jídlo…. „Dobrý…. Akorát to karí je málo ostrý…“ „Děte do prdele“….
„Ty seš ale vostrej jinan“.
Pijeme, pivo nakonec dobrý – na čepu tři – Clock APA 12, Matuška RAPTOR 15, Risk Taker BNEMCA (Black New England Milkshake Chocolate Ale), Zíchovec Sour Raspberry…. A do toho skřítkové….
Jídlo dobré, v plastu, plastové příbory (ostré) a hůlky (neostré) a já přemýšlím, jak spáchám sebevraždu. Je to jasný, umru a konečně brat3m dojde, koho ve mně měli. Pak mi to došlo…. Sešli by se a první by řek´-„Tak na Ginka, to byl vostrej kluk…“¨.
„Prej se zastřelil… vostrejma……“
„Prej ne – pověsil se, museli ho vodříznout nožem… vostrým“ „Houby, podřezal se něčím …. vostrým….“
Nakonec mi to dochází. Nespáchám sebevraždu bratřím navzdory.
Po zaplacení (v šesti lidech pití za 2.841,- tedy 473,- na osobu) nakonec s Icenem, Bylbortem, Padoleafem pivo a rum v baru Ostrý…. Slečna se na nás usmívala.
Přícházím domů…. Syn: „Tak co, jaká byla klobása?“ „Vostrá, vole…“
Američani uvízli na D1….
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
7 | 3 | 1 | 1 | 3 | 2 | 3 | 20 | |
 |
6 | 1 | 1 | 2 | 2 | 4 | 1 | 17 | |
 |
7 | 2 | 1 | 2 | 2 | 2 | 3 | 19 | |
 |
7 | 2 | 1 | 3 | 1 | 2 | 1 | 17 | |
 |
* | 8 | 2 | 1 | 2 | 3 | 4 | 4 | 24 |
 |
5 | 2 | 1 | 1 | 1 | 2 | 2 | 14 | |
 |
40 | 12 | 6 | 11 | 12 | 16 | 14 | 111 |
