Únor šestý, roku dvoutisícího devatenáctého po Kristu, tedy dlouho poté, kdy onoho dne vyšla na Východě kometa… a v Čechách opět úplněk, komturem – halíkovsky pokorně řečeno – já!

Protože musím dbát také na duchovní vývoj bratří, sraz před sv. Ludmilou na Míráku. Dorazil jsem o berlích, protože navzdory ladným pohybům šelmy sem si natlouk v neděli na schodech záda. To bylo smíchu, to bylo keců od bratří. Dokonce i Ber8 málem zapomněl, že má těžkou rýmu a občas smrká.

Oltář kostela na stranu východní napovídal, že je třeba se odebrat směrem severo-východo-východním, a tak i bratři – vesměs bigotní ateisté – záhy vytušili, že místem konání konventu bude minipivovar s restaurací cisterciáckého opatství OSSEGG, Římská 45. Láska prostě prochází žaloudkem, lásku k Pánu nevyjímaje. Restaurant otevřen pár měsíců, loňského podzimu ještě s nízkou návštěvností, nyní natřískáno.

V nabídce onoho dne prvně!!! desítka!!! Athanasius, dále jejich cisterciácký standard –  11% Ruthard Red Ale, 12% Philipp, třináctky Laurenthius a tmavý Balthasar. Lazara neměli, Lazarem jsem byl já. Za Calvéru byl Pocho.

Piva – dle mého skromného názoru – byla velmi povedená…. ale – také jsem byl nadšen z nabídky jídel a z jejich kvality. Tatarák s  majonézou z černého piva a uzeným žloutkem jsem uzřel a pozřel prvně. Bratři nepohrdli také tataráčky, slanečkem, svíčkovou a kotletou s kostí. Jako tečka k menu byla škvarková pomazánka a s chlebem vezdejším. Menu nás inspirovalo k diskusi, zda je lepší tatarák si míchat sám nebo nechat vše na kuchtíkovi. Jako obvykle ke sladění stanovisek nedošlo, protože silné osobnosti mají silné názory a ty jsou silné právě proto, že jsou – kurwa – neměnné. Každopádně jsme se shodli, že topinka nasucho k tataráku ale je fakt na hovno. Nicméně personál dělal i namokro. Já jel namokro, Ber8 s Bylbortem to nezkušeně dřeli nasucho.

Diskuse se tradičně točila kolem alkoholu a prcání, přičemž obé v duchu opatské restaurace inkluzovalo s nebývalou rafinovaností. Když například jeden z bratří zvolal: „Prosím jednoho Philippa!“, povídá druhý: „Pánové, jestlipak víte, že Pilip kdysi prcal Petrovou v parku, prej byla jak prkno…“. Mne samozřejmě takové téma pohoršuje, protože sem si kdysi po katolicku na Petrovou myslel, neb to její královské „errr“ bylo fakt sexy. Sexuální představivost jsem ale včera udržel na uzdě, byl jsem přece jen trochu indisponován, protože záda bolela, nadlidsky jsem se ale ovládal, a opravdu jen bedlivý pozorovatel by si všiml mého bolestivého chvění očních víček při zvedání půllitrů a panáčků. Ano, i na skřítky došlo. Z piva, meruněk, vína a hrušek, vše lihovar Svach.

Byl jsem bratřím vděčen, že při objednávkách Baltazarů, Laurencijů a dalších nesklouzli k laciným vtípkům v dnešní době často diskutované homosexualitě kléru. Takže objednávky typu – „přineste mi černýho Baltazara, já ho do sebe s chutí šoupnu…“ nebo…“Tendle Rutard je nějakej teplej…“ nezazněly. Snad jen Guth Jarkovský by zvedal obočí ve chvíli, kdy servírka polila gatě dvou bratří několika panáčky, nad větami typu, „koukněte, jak sem z Vás mokrej…“.

Personál byl velmi milý, pozorný, zejména servírka Gábina, kterou jsem se pokoušel zaujmout upozorněním, že jsem jako praktikující katolík třicet let víceméně šťastně ženat. Někdy totiž více je i méně. Na Gábince bylo patrné, že opatský pivovar a jeho promodlené prostory mají na ni dobrý vliv. Proto se alespoň zlomek vteřiny cudně upejpala, než nám – po výzvě bratří – jaké nosí kalhotky – ukázala, že modré. Ano, modří už vědí – obrazy opatů na stěnách se červenaly, já se potichu modlil Zdrávas za hříšné duše neřestníků a jejich spásu. Zejména však Bylbort nedržel chtíč na své uzdičce a tak servírku hladil nenechavýma rukama, kde se dalo. Aspoň jsem přidal pro jistotu i Otčenáš. Servírka držela jak jehně a ani jí nevadilo, že jí Pocho říkal Danielo.

Za mne – večer velmi podařený. Důkazem jest, že Pochoďák nezamhouřil ani na chvíli oka, to se mu povedlo až v taxíku. Sombréro zachráněno, je u mne, tím je splacen můj dluh z minula, kdy se vo něj postaral Pocho…. Rozhodnutí, že sombréro bude muset od prosince hříšník nosit i na ulici, tedy nejen až v restauraci, bylo jednomyslně schváleno… protože ve víře, že to vodsere ten druhej…. to bude překvapení, až na každého z nás dojde.

Pokud se nemýlím, jaro-nejaro – i přes globální oteplování brzy nastane doba ledová, doba Icenova…

Pro úplnost dodávám, že útrata v šesti činila 6.303,- Kč, tedy 1050,-/na hlavu. Dlužno říci,  že sem po placení ještě vypláznul za svého za další kořalky 545,-  a 465,- Kč, takže mám u každýho z Vás 168 korun, tak pozdrav Pánbůh, to se Vám to chlastá, když to druhý platěj, pohani jedni. Tak na to nezapomeňte!!!

Gynko

praha.ossegg.com

		7	4	3	4	3	2	3	26
		6	3	4	4	4	2	4	27
		8	5	4	4	4	3	4	32
		4	4	5	4	4	4	4	29
	*	8	4	5	4	5	3	3	32
		9	3	5	3	4	3	4	31
		42	23	26	23	24	17	22	177